|
Švábenice (soudní okres Vyškov, okresní hejtmanství Vyškov) 
Školní kroniku švábenické školy začal psát tehdejší učitel roku 1872, nicméně nás odkazuje na události
už z konce 17. století. V té době zde měl působit Jan Kostřín a do roku 1733 Jan Feral. Údaje týkající se
Kostřína (správněji: Kostrošice) a starších rektorů jsou však v kronice částečně poznamenány ústním podáním
a v jinak věrohodné literatuře někde najdeme zkreslující závěry. Dne 28.10.1674 byl ve Švábenicích pokřtěn Ondřej, syn rektora Jiřího Františka Zbořila a o 14 měsíců později, 3.1.1676 zemřela rektorova manželka, 24letá Marie a 6.5. se Jiří Zbořil znovu oženil. Dne 14.5.1679 nechal pokřtít syna Josefa rektor Matěj Antonín Rybnický, 6.5.1680 Jana a 20.11.1681 Petra Antonína. Dále 16.8.1688 byl křtěn Jan František, syn rektora Ondřeje Josefa Stivara, u něhož je v křestním zápise syna Pavla Antonína ze 14.1.1691 připsáno, že pocházel z Frýdku (Natione Fridecensis). Poslední křestní zápis týkající se tohoto švábenického rektora je z 28.2.1692, kdy byla pokřtěna jeho dcera Rosina. Kmotrem Stivarových synů byl vyškovský rektor František Kopiaš (Kopiass). 26.12.1692 zemřela ve věku asi 40 let Stivarova manželka Marie, byla pohřbena u kostela sv. Michaela, ovdovělý rektor se dne 13.11.1693 znovu oženil s Marií, dcerou zemřelého Jiřího Pospíšila z Opavy a poté se snad okamžitě odebral do Pustiměře. Jen v jediném zápise figuruje jméno rektora Vavřince Prockara (Laurentius Proczkar), a to při křtu syna Josefa 19.2.1697. Další zápisy prozrazují působení Jana Ferara, jenž mezi 19.8.1700 a 12.2.1705 nechal ve Švábenicích pokřtít tři své děti (1710 se stal rektorem v Dubu). Jen 2 roky života zbývaly Janu Antonínovi Kostrošicovi, předtím přes 20 let v Kostelci na Hané. Nejspíš krátce po příchodu do Švábenic převzal službu jeho syn Isidor Kostrošic (Působení jeho bratra Jana ve funkci varhaníka ve Vyškově, kde †14.8.1715, mělo jistě souvislost s činností P. Antonína Josefa Sudlice, faráře v Kostelci, příbuzného vyškovského primátora.), titulem Matriculista prozrazující, že také psal matriky. Jen pro úplnost můžeme uvést, že kantorský rod Kostrošiců je zastoupen v té době také na Blanensku, v Doubravici: od roku 1687 Pavel Kostrošic, 1717-1759 Václav Antonín, o generaci později, 1760-1768 ve Sloupu a poté v Jimramově výtečný hudebník, Václavův syn Antonín Josef, 1800-1842 jeho syn Václav a v Horní Bobrové (1789-1830 František). Isidor Kostrošic ve Švábenicích pohřbil dvě manželky: 3.9.1716 27letou Johanu a 21.1.1721 38letou Marii. Po roce 1725 ze Švábenic odešel zatím neznámo kam a službu po něm převzal Matěj Pluskot. 
Ve Švábenicích se objevil v roce 1733, 15.2.1735 se oženil a snad až své do smrti 6.3.1779 učil
František Slatinský.
Na podzim toho roku (23.10.1779) zde zaznamenáme krátkou zastávku Antonína Daňka, jenž odešel
na příštích 7 let do Bohuslavic u Kyjova. Po něm nastoupil Karel Pohl, za něhož
ve švábenickém kostele postavil v roce 1781 varhanář z Andělské Hory Josef Sebastian Staudinger nové
dvoumanuálové varhany dohromady s 18 rejstříky. Pomáhal mu přitom jeho syn František Josef, usazený posléze
v Brně, který v roce 1802 varhany opravoval. Po Karlu Pohlovi pokračoval syn topolanského kantora Jan Starhon (psán i Štorkán), jenž musel resignovat již ve svých 37 letech, neboť již koncem roku 1820 jej nahradil Josef Musil. Dva roky před jeho náhlou smrtí byla postavena nová, dvoutřídní patrová škola. Za něj zde byl v letech 1821-1831 jako podučitel Josef Spargl, jenž poté postoupil do Rychtářova a 1833-1841 učil v Topolanech. Byl výborný pěstitel ovoce a během jeho rektorování byly v kostele prakticky nově postaveny varhany. (Údaj, že se Josef Spargl narodil v Nemochovicích, neodpovídá skutečnosti, ačkoliv se zde snad mýlil i sám učitel. Jeho otec byl v Nemochovicích hostinským, ale přišel sem už s Josefem, zatím neznámo odkud.) Z celé řady jmen, které nám nabízí školní kronika i literatura, není zřejmé, kdo řídil švábenickou školu a hudbu na kůru celý rok po Sparglově smrti, neboť až 13.1.1862 byl sem ustanoven Josef Eichler, předtím dvacet let rektor ve Slavičíně. K poslednímu lednu 1875 odešel do výslužby do Rajhradu, kde ještě řadu let zastával službu varhaníka v benediktinském klášteře, pak odešel do Hostěrádek, kde 3.1.1900 zemřel . Jan Gromes byl ve Švábenicích už patnáct let jako podučitel a po pětileté službě v Nových Hvězdlicích se vrátil na dalších dvacet let. Byl výborným varhaníkem a houslistou. Na odpočinek odešel do Kroměříže, kde zemřel ve vysokém věku 15.4.1925. Výborným houslistou byl také poslední švábenický rektor Alois Valenta (*5.3.1860 Ptení). Jak je uvedeno výše, přišel sem z Habrovan a jeho hudební aktivita rozhodně přesahovala rámec farní obce. Například se svou paní a několika kolegy dokázal 22.11.1896 pořádat koncert, kde mimo sólové výstupy instrumentální i pěvecké předvedli i jeden z Mozartových smyčcových kvartetů. Stejně aktivně si počínal při řízení pěveckého spolku Svatopluk a napsal také do Vyškovských novin několik příspěvků. Služby varhaníka se však pro neshody s farním úřadem vzdal k 1.7.1904. Roku 1908 byl jmenován čestným občanem obce Švábenic a v roce 1916 mu ministerstvo školství propůjčilo titul ředitel, který jinak náležel jen správcům škol měšťanských. 1925 odešel na odpočinek do Brna, kde 24.5.1938 zemřel. Prameny, literatura: Hlaváček Petr, Kantoři na Vyškovsku. Vyškov 2004; Obsah |
