|
Drnovice (soudní okres Vyškov, okresní hejtmanství Vyškov) 
Nevíme ještě, jak dlouho před rokem 1674 pečoval v Drnovicích o žáky i kostelní hudbu Pavel Sebastian Zahalinský
(*1621 †10.3.1682 Drnovice). Jelikož jeho syn a nástupce ve službě Pavel Zahalinský je při své svatbě
(18.5.1676) nazýván poctivým sousedem, lze uvažovat o delší přítomnosti rodiny v obci. Po roce 1691 odešel
Pavel mladší hledat štěstí jinde a v Drnovicích se na čas zastavil František Felix. V srpnu 1702 se zde oženil
Jan Pekárek (v polovině století v Křenovicích), jehož syn získal nejpozději v roce 1728 místo v Račicích,
kolem 1710 následoval Jan Michálek a 1723 Václav Mach (Wenceslaus Machus). V roce 1749 byla škola
v Drnovicích (ostatně jako mnohde jinde) ve špatném stavu; zpráva o jejím stavu používá výrazy "na spadnutí,
těsná", výuka v ní byla obtížná, svízelná.11.10.1763 se ve Vyškově oženil "Honestus Adolescens Martinus Hlavati Rector Scholae Drnovicii ...". Pro jeho věk asi 27 let lze usuzovat, že by nebyl drnovickým rektorem příliš dlouho a stejně tak nemá smysl předpokládat, že by si jako ženatý ve Vyškově ponechal drnovické místo. Stal se vyškovským měšťanem (předpokládalo to mj. vlastnictví domu, patrně vyženěného) a po několik let byl dokonce městským radním. Jestli učil na škole vyškovské je sporné, po r. 1770 však získal na kůru místo adstanta neboli choralisty. Zemřel ve Vyškově 3.4.1782. Na školské fassi slavkovského školského okrsku (Slavkov, Nový Rousínov, Lysovice, Drnovice, Křižanovice, Moravské Prusy) z 8.8.1770 najdeme u Drnovic jméno Václava Richtera, jenž se o šest let později objevuje v Moravských Prusích. Podle děkanské matriky z roku 1772 vykonával v Drnovicích kantorskou službu Jan Ondráček a od začátku roku 1777 Josef Crhounek (psán i Czerhounek, Cyrhonek, Zerhaunek, *5.3.1753 Drahany). 12.10.1780 se zde oženil. Učil přes 80 dětí a celkový jeho (roční !) příjem ze školy činil celkem 130 zl 58 3/4 kr. To bylo na živitele rodiny bídné (mnoho chdých žáků vyučoval bezplatně a kompenzace od obce nestačila). Jeho nouze byla taková, že i v úřední fassi z roku 1788 je uvedeno, že "kvůli špatným příjmům je učitel panem farářem téměř denně zván ke stolu, za což mu prokazuje různé úsluhy". I tak nakonec zemřel Josef Crhounek 25.5.1803 na TBC. Byl horlivým hudebníkem. Mnohé hudebniny z jeho majetku se po čase objevily u vyškovského rektora Jana Bobrovského. Syn račického panského puškaře Antonín Novák (filius sclopetarii ratschicensis *17.1.1777 Račice) Crhounka nahradil dokonale. Přes své mládí měl již cenné zkušenosti z Račicjako učitel i jako varhaník v zámecké kapli hraběte Braidy (jenž byl mimochodem spolužákem Jana Bobrovského na exjesuitském gymnasiu v Brně). V roce 1818 postoupil do Vyškova na místo druhého učitele a cantora chori. Je pravděpodobné, že hudebniny po Crhounkovi přivezl do Vyškova právě on, téměř 70letý rektor Bobrovský je převzal a označil pouze formálně a jejich provádění nechal na Novákovi. Stejně dobře však Crhounkovy hudebniny můžeme považovat za důkaz jeho styků přímo s Bobrovským. Následující tři drnovičtí kantoři byli místními rodáky. Antonín Gottwald (*1.2.1808 Drnovice †21.8.1859 tamtéž) zde učil a hrál přes třicet let 1818-1849, ale pro nedostatek pramenů nelze jeho působení, zejména hudební, s jistotou zhodnotit. Jen z roku 1819 pochází hodnocení jeho osoby, podle kterého vedl příkladný, bezúhonný život a jedinou jeho vadou v očích představených byla jeho sotva lámaná němčina. Zemřel při epidemii tyfu. Jeho syn Vojtěch Gottwald (*22.4.1822 Drnovice) mu v učení několik let pomáhal, ale samostatně učil jen krátce; zemřel již 33letý 27.6.1855. V letech 1855-59 následoval další místní rodák Ignác Bulla, dosud excurrendní pomocník v Ježkovicích, jenž se značnou měrou zasloužil o rozmnožení sbírky hudebnin na kůru. Můžeme jako fakt přijmout jeho nadměrné holdování alkoholu, neboť příčinou smrti je úředně uvedeno ztvrdnutí jater. V druhé polovině 19. století byly v Drnovickém kostele prováděny i poměrně náročné raně romantické figurální mše. O poslední období rozkvětu figurální hudby se zde zasloužil Ondřej Žalud, jenž Drnovicím věnoval celá tři desetiletí plodného úsilí. Po zkoušce učitelské způsobilosti v Brně učil jako pomocník v Habrovanech, Račicích a nakonec v Ježkovicích. Přestože pocházel z německého ostrůvku (*20.11.1827 Komořany), s češtinou neměl žádné potíže a své děti vychovával ve vlasteneckém duchu. Hudbou žila celá rodina (syn Teodor se stal operním pěvcem v Národním divadle, předčasně zemřelý Bertold učil hudební předměty na učitelském ústavu v Brně a o Tomáši se zmíníme ještě v kapitole, týkající se Moravských Prus). Ondřej Žalud v roce 1889 odešel na zasloužený odpočinek a zemřel v Drnovicích 16.5.1901. Jeho nástupcem se stal opět zdatný hudebník Tomáš Sochor (*7.12.1860 Hodiškov u Žďáru). Přišel z Dražovic, kde již v duchu ceciliánské reformy duchovní hudby upustil od provádění figurálních děl, která nahradil vokální hudbou a cappella, v hudbě instrumentální převládly varhany. Tomáš Sochor odešel užít si penze do Rousínova v roce 1920. Prameny a literatura: Školní schematismus pro Moravu 1892, Brno 1892; Obsah |
