wz

Zpět

Dědice (soudní okres Vyškov, okresní hejtmanství Vyškov)



V nově postaveném kostele Nejsvětější Trojice (1753) byly instalovány varhany o 14 rejstřících.
První dědický učitel je podle školní kroniky zmíněn k roku 1750, přestože literatura udává první zmínku o škole k roku 1609. Po třicetileté válce již známe konkrétní osoby: nejspíš už v padesátých letech zde učil rolník Kryštof Filka (*1596? †5.2.1666 Dědice). Jeho hlavním zdrojem obživy bylo pole a snad bychom se mohli přiklonit k názoru, že byl víceméně učitel z nouze, aby se po válce výuka vůbec rozběhla. Znamenalo by to ovšem, že vyučování probíhalo jen v zimě, mimo dobu polních prací. Další dva až tři roky po smrti Filky učil v Dědicích Mikuláš Skosarský. Oba byli v dokumentech jmenováni jen školními rektory (Rector scholae). Rektorem dědického farního kostela (Rector huis Ecclesiae Parochialis Opidi Diedicensis) se do roku 1669 psal dlouholetý zdejší farář Tomáš Ignác Skalický.
V květnu 1671 šel za kmotra Rector Jakub Loubal, v roce 1677 zde najdeme asi padesátiletého Vavřince Hrušku (Wawrzin Hruska), dalších asi 5 let Vavřince Kramáře a nejméně pro léta 1687-1688 prokážeme přítomnost Bernarda Františka Formana. Není jisté, do které doby (podu vůbec v Dědicích profesně působil) máme zařadit Šimona Lukanovského (*1618? †12.4.1698 Dědice, k roku 1654 je zmiňován ve Valašském Meziříčí, 1680 ve Velkých Němčicích), jenž je zapsán pouze při své smrti, jako vysloužilý (Rektor starý).
Na jaře 1697 byl požádán o kmotrovství Ludimagister Tomáš Liška, kterého registrujeme ještě v létě 1704. Nástup počátkem roku 1707 byl pro Jana Turanta (do roku 1706 v Otnicích) tragický: zemřel mu syn starý pouhých 5 dní, narozený mimo Dědice; snad nevydržel zimní stěhování.
Před rokem 1725 už v Dědicích působil Pavel Starhon (*25.6.1698 Boskovice, 24.9.1725 si v Moravských Prusích vzal dceru tamního rektora Krále) a po roce 1768 Jan Starhon (*1736? †5.3.1806 Topolany). Pravděpodobně nebyl Pavlovým synem; v Dědicích se nenarodil. Školní budova (pokud se tak dá nazvat) byla v roce 1749 ve velmi špatném stavu. Kostel, poškozený v roce 1731 zásahem blesku, byl 1750 zbourán a 1753 znovu postaven. Na novém zděném kůru byly varhany se 14 rejstříky. Snad byly použity ze starého kostela, neboť v roce 1764 byly zapsány jako staré. Pavel Starhon ze své funkce užíval zahradu a louku u řeky, menší příjem mu plynul už od roku 1750 z fundace.
Roku 1776 se Jan vyměnil s topolanským Petrem Cirfusem (*27.6.1743 Vyškov) jenž v Dědicích působil téměř čtvrt století (†23.10.1799). Petr Cirfus zanechal 5 dětí. Jeho syn Šimon Cirfus (*25.10.1779 Dědice) mu v posledních letech pomáhal s vyučováním a v roce 1799 začal studovat na bývalém jesuitském gymnasiu v Brně, než otcova smrt mu další studium znemožnila. Podal si tedy žádost o místo v Dědicích po něm a bylo mu bez problémů vyhověno. Dlouhá léta byl v úřední agendě jen chválen, zařazován mezi velmi schopné. Jedna z významných pochval pochází z roku 1826, kdy byl zejména za vynikající výsledky v nedělním opakovacím vyučování pro dospělé chválen z celého vyškovského okrsku pouze s vyškovským Antonínem Novákem.
Posléze však začal pít přes míru a všestranně upadal. Konflikty s dědickým duchovním správcem Josefem Fürstem vyvrcholily v březnu 1837, kdy farář sáhl ke krajnímu opatření a písemně učiteli pohrozil nejvážnějšími sankcemi, na které měl právo (viz příloha). Podle všeho dosáhl nápravy, ale ne na dlouho. Šimon Cirfus zemřel rok poté, 10.4.1838.
Jan Hlobil, předtím působící v Újezdě (dnes Újezd u Brna), po sobě nezanechal výraznější stopu. Zemřel 24.1.1852.
Naopak Václav Habrnal (*4.9.1808 Místek) byl podle všeho silnou osobností. 15.1.1846 obdržel titul Musterlehrer, v Příboře, kde učil před odchodem do Dědic, byl jmenován čestným občanem. Podobně jako svého času Antonín Novák ve Vyškově vynikal úhledným rukopisem. Ač rodilý Němec, dokonale zvládal českou gramatiku . Úřední agendu psal přirozeně německy, ale zachovaly se některé jím opsané, nebo snad dokonce pro potřeby kůru složené české duchovní písně. Vynikající hudebník, v jeho sbírce hudebnin se nacházejí opisy například Beethovenových Romancí, které zajisté sám hrál. Dbal na to, aby i jeho pomocníci byli hudebně zdatní. V roce 1865 byl v Dědicích založen spolek Slavibor, jehož sbormistry se stávali právě učitelští pomocníci neboli podučitelé. Václav Habrnal odešel v roce 1876 do výslužby, odstěhoval se do Vyškova, kde do smrti hrál na housle v chrámovém orchestru Františka Nováka. Zemřel 19.9.1887 ve Vyškově. Poslední v řadě dědických kantorů byl Jan Žák (*6.10.1850 Stavenice †17.9.1921 Dědice), jenž se varhanického místa vzdal roku 1913.

Prameny a literatura:

Školní schematismus pro Moravu 1892, Brno 1892;
Obsah