Nachdem einige recht Vaterliche Ermahungen
unter vier Augen, bei Ihnen fruchtlos bleiben so ist es
meine Pflicht, als Ortsseelsorger Ihnen über folgenden
meine Unzufriedenheit bekannt zu geben:
1ts Ich warnte Sie schon zweimal, die öffentlichen Schandhausen
nicht zu besuchen, weil Sie bereits schon ein ganzer
Brandweintrinker sind, und oft schon früh von Slibowitz so
sehr stinken und angetrunken sind, da Sie Son- und Festtags
auch der Orgel, Confusionen im Liederspielen machen, die jeden
musikalischen Prister beim Altar, die Pfarrkinder, im Singen
stören.
2ts Ich warnte Sie zuerst freundschaftlich, und sagte, daß
Sie lieber schon bei Hause trinken möchten; aber Sie gingen
trotzdem wieder in das Wirthshaus, schimpfen und lügen, über
Ihren Vorgesetzte, und sagen, da Ihnen niemand das
Wirthshausgehen verbitten kann - was sehr wenig Verstand von
Ihnen Verräth, weil Sie doch wissen sollen, da Sie ein
öffentlicher Lehrer sind, der mit gutem Beispiel der ganzen
Gemeinde vorgehen sollte.
3ts Daß Sie sehr wenig Menschenverstand haben, haben Sie
dadurch beweisen, daß Sie die dieditzer Kirchenpauken in die
Schänkhausen zu Tanzmusiken, ohne alles Vorwissen mehrmahl
weggeliehen haben, hiedurch haben Sie den hohen Kirchen- und
Schulpatron, und auch mir als Pfarrer eine Schande gemacht,
die ich Ihnen kaum vergessen kann. Aus allen diesen geht
hervor, daß ich Ihnen folgende Weisung zu letzten mahle gebe:
wegen Ihrer Trunkenheit
a/ die Orgel dem Gehilfen allein zu überlassen, weil Ihr
Spiel unträglich ist.
b/ Wenn Sie hiesiger Lehrer bleiben wollen, und Sie meinen
freundschaftlichen Rath, in Wirthshaus öffentlich verspotten -
so befehle ich Ihnen itzt, in Namen Ihrer hohen Schulpatrons -
in Namen unseres Excellenz Bischofs, und in Namen der politischen
Schulverfassung, keinen Tritt, in ein hiesiges Wirthshaus
zu machen. Heute noch mache ich vor allen Obigen die Anzeige an,
das Hochwürdige Schul Inspectorat, und Amt von Wischau, und wie
ich höre, daß Sie mir einen Tritt ins Wirthshause gehen, so mache
die Anzeige, bei hohen Patron, und bei brünner Hochwürdigsten
Consistorium.
c/ Ferner rathe ich Ihnen, von Chor, weder Pauken, noch ein
anderes Instrument, zu verleihen, und wenn etwas weggeleihen
wäre (Waldhorn etc.) es alsogleich in die Ordnung zu bringen;
ich werde vielleicht morgen das Chor visitieren. So etwas
verleihen kann nur der, der von früh bis morgens von Brandwein
oder Slibowitz benebelt ist.
d/ Auch das Lügen, gegen Ihre Vorgesetzte müssen Sie sich
abgewöhnen.
Diesen Erlaß rathe ich Ihnen, einige Mahl zu lesen, und zu
beherzigen, den werden Sie unter meinen Namen Schreiben gelesen
dan auch Ihren Namen beisetzen, und mir zurückschicken.
Dieditz am 3ten März 1837.
Jos. Fürst Dech. u Pfr.
Simon Cyrfus
Bittet unterthänigst geruhen mir diese Fehler, die mich
Schmerzen [tun] gnädigst zu leztenmahl zu verzeihen. |
Po vpravdě otcovském, leč bezvýsledném napomenutí mezi čtyřma očima
je mou povinností duchovního správce dát Vám najevo svou nespokojenost.
1. Varoval jsem Vás již dvakrát, abyste nenavštěvoval veřejné domy
hanby, neboť jste sám téměř zcela závislý na alkoholu a často jste již
časně zrána tak opilý a páchnete slivovicí, že o nedělích a svátcích
děláte při hře na varhany takové chyby, že rušíte každého hudebně
slyšícího kněze i farníky.
2.Varoval jsem Vás nejprve přátelsky a radil Vám, ať raději pijete
doma, ale Vy jste opět šel do hostince, kde jste lhal a pomlouval
své představené. Říkal jste, že Vám nikdo nemůže zakázat chodit
do hostince (jak málo rozumu od Vás!), neboť Vy sám musíte nejlépe
vědět, že jste veřejným učitelem, jenž má být dobrým příkladem celé obci.
3. Jak málo lidského porozumění máte, je vidno z toho, že jste bez
jakékoli předchozí domluvy vícekrát vzal kostelní tympány do šenku
k taneční muzice a tím mi jako faráři udělal takovou ostudu, kterou
Vám sotva budu moci zapomenout.
Z toho všeho jsem vyvodil následující závěr:
a/ Pro své pití předáte varhany svému pomocníkovi, neboť Vaše hra je neúnosná.
b/ Jestli chcete zůstat zdejším učitelem (a to se ještě v hostinci
veřejně vysmíváte mým přátelským radám!), přikazuji Vám nyní jménem
Vašeho školního patrona jeho Excelence biskupa a jménem školní
ústavy - ani krok do zdejšího hostince. Dnes posílám oznámení
na školní ispekci a vyškovský úřad a jakmile uslyším, že jste
udělal jen krok do hostince, podám zprávu vysokému patronu
a brněnské konsistoři.
c/ Dále Vám radím všechny nástroje, ať tympány či jiné (lesní
roh aj.), jenž jste si vypůjčil z kůru, okamžitě v pořádku
vrátit. Snad již zítra udělám visitaci kůru a doufám, že
do té doby vystřízlivíte.
d/ Také lži o Vašich představených musíte odvolat.
Radím Vám přečíst tento výnos si ještě jednou a vzít si
jej k srdci. Pak pod mé jméno napíšete četl, připojíte
své jméno a pošlete mi zpět.
Dědice 3. března 1837
Josef Fürst děkan a farář
Šimon Cirfus
prosí poníženě naposledy o prominutí bolest působících chyb. |
