Zpět

Vyškov (něm. Wischau, soudní okres Vyškov, okresní hejtmanství Vyškov)

Kostel Nenebevzetí Panny Marie ve Vyškově Personální vývoj byl ve Vyškově poněkud složitější, než v menších obcích. Již biskup Marek Kuen, nespokojený se stavem výuky ve vyškovské škole, poslal sem v roce 1561 jako nového rektora bakaláře Jana Plauenida z Plzně, ovládajícího češtinu, němčinu i latinu. Již z biskupovy přímluvy a slibu, že v případě přijetí tohoto učitele mu bude připlácet 5 zl. ročně z vlastních důchodů, jasně hovoří o tom, že Plauenides byl učitelem katolickým. Stanislav Pavlovský v roce 1591 kvůli větší efektivitě vyučování upravil školnímu personálu (rektorovi, kantorovi a dvěma mládencům-pomocníkům) strukturu platů. V listu sice zmiňuje i varhaníka (varhaník Lorenc čili Vavřinec figuruje v úmluvě o 4 dukáty a 3 tolary v zápise rychtářské knihy z 28.10.1591), ale bez vztahu ke škole; stejně jako druhým byla jemu vyplácena mzda ze dvou zdrojů: od biskupa jako patrona kostela a od města. Varhaník až na vzácné výjimky ve škole neučil, spíše se s ním setkáme ve funkci městského písaře, takže jej mezi vyškovské kantory nezahrnujeme.
Ve struktuře zaměstnanců kůru, která se promítala do funkcí ve škole a která vykrystalizovala v polovině 18. století, stál v čele obou institucí rektor, jemu byli podřízeni kantor a adstant. Informace, že jeden zpíval tenor a druhý bas může být zavádějící, neboť při služebním postupu se kombinace hlasů měnily. A jelikož větší část kandidátů tento služební postup absolvovala, budeme postupovat od funkce nejnižší. Starší dokumenty bohužel nespojují osoby s jejich funkcemi (v účtech figurují jen funkce, v matrikách jen osoby), takže platný přehled osob pod rektorem lze sestavit až pro dobu relativně pozdější.
Již v lednu 1721 šel Antonín Karel Plachta na svatbě za svědka, na podzim dokonce spolu se současným rektorem Slavíčkem. Vzhledem k delší době, než dosáhl postu rektora (1744) se lze domnívat, že se kolem roku 1720 stal adstantem, později kantorem.
Adstanta respektive mladšího učitele titulují výslovně prameny v roce 1745. Byl jím Matěj Deutscher (*1725 †2.8.1782 Vyškov), který po 13 letech postoupil výše. v letech 1760- asi 1770 následoval Tomáš Bučovský, Martin Hlavatý zemřel 46letý 3.4.1782, Matěj Hanák (*1753 †14.3.1797 Vyškov) zde působil v letech 1783-1797. Dne 12.2.1798 se ve Vyškově oženil Jan Golec (Golletz, *6.5.1766 Uherský Ostroh †26.1.1818 Vyškov, dosud učitelský mládenec v Drysicích) a svou úlohu adstanta plnil v letech 1798-1806, v období 1806-1830 Matěj Koseček (*1771 †8.12.1848 Vyškov), 1830-1842 Václav Ročen (*7.9.1804 Holice †26.5.1847 Vyškov), 1842-1847 František Novák (*17.2.1815 Drnovice †4.1.1891 Vyškov), 1843 Matěj Vymazal (*17.2.1800 Topolany †6.3.1856 Vyškov), 1844-1856 Ferdinand Koseček (*21.5.1812 †26.11.1866 Vyškov). Pravděpodobně následoval Matěj Sedláček (*13.2.1827 Pustiměř †8.6.1904 Břeclav), 1865-1873 Alois Ambros (*1849 †21.8.1873 Vyškov) a 1873-1878 Matěj Aujezdský (*21.9.1830 Ježkovice †1.5.1878 Vyškov). Další adstanti už plnili jen úkoly v kostele.
Počátkem školního roku 1861 se na pozicích podučitelů činili Alois Ambros, Matěj Aujezdský a Jan Michálek, kteří v kostele působili jako skupina choralistů a na posty adstanta či kantora dosáhli později. Kázeň a zejména návštěva fundačních mší učitelským sborem tehdy snad poněkud upadala, neboť tehdejší farář a současně okresní školní dohlížitel P. Ferdinand Frieben byl nucen vydat oběžník, z něhož vyplývá, že podučitelé, hlavně Ambros a Aujezdský například poslali děti do kostela a sami špacírovali po parku, na kůru nejen že nepotlačovali rušivé šuškání, ale ještě se jej sami účastnili, trávili spoustu času v kavárně a hostinci, množily se také stížnosti na nemírné tělesné tresty. Nápravy P. Frieben dosáhl přesným vymezením povinností, včetně doby příchodu do školy a domů, což musel každý z káraných stvrdit vlastnoručním podpisem.
Matěj Deutscher si polepšil na kantora jen pro léta 1758-1760, protože záhy dosáhl mety nejvyšší. Jeho nástupcem se stal Jakub Hrachový (*13.7.1728 †13.4.1784 Vyškov), po něm 1784-1806 pokračoval Jan Bobrovský (*14.2.1750 Křižanov †20.7.1830 Vyškov), 1806-1818 Jan Golec, 1818-1830 Antonín Novák (17.1.1777 Račice †23.3.1842 Vyškov), 1830-1842 Matěj Koseček, 1842-1847 Václav Ročen, 1847-1848 František Novák, 1848-1856 Matěj Vymazal, 1856-1866 Ferdinand Koseček, 1866-1875 Matěj Sedláček, 1875-1895 Jan Michálek (*26.1.1837 Boskovice †12.6.1895 Vyškov).
Jak bylo řečeno, listina biskupa Stanislava Pavlovského z roku 1591 nás poprvé seznamuje s jednotlivými školními a kostelními posty.
Jak bylo řečeno výše, již biskup Marek v roce 1561 shledal při vizitaci školy a kostela "velikú nepilnost při učení a cvičení dítek", poslal do Vyškova bakaláře Jana Plauenidesa z Plzně, ovládajícího jazyky latinský, německý i český, který se však neosvědčil; musel být pro opilství a výtržnost dokonce zavřen. Listinou z 6.5.1591 stanovil biskup Stanislav Pavlovský platy pro rektora, kantora a dva mládence, "kterejž každý svůj hlas perfecte zpívati uměl a mohl", dva diskantisty a varhaníka.
Roku 1600 je v knize rychtářské města Vyškova zmíněn Martin Novák, rektor školy zdejší a Anna jeho manželka. Z vyškovské purkrechtní knihy se dovídáme, že v roce 1632 koupil rektor Ondřej Bílský dům u brněnské brány od Anny Černohorské.
Před odchodem do Kroměříže působil ve Vyškově do léta roku 1662 Matouš Černý (Nigrinus). Škoda, že zatím nemáme doloženou konkrétní osobu rektora pro slavnou dobu po Černém, neboť osoba 12.3.1664 zvoleného olomouckého biskupa, Karla Liechtensteina - Kastelkorna je spojena nejen se stavební obnovou válkami zničených biskupských residencí v největší evropské diecézi, ale také s nebývalou podporou hudby jako nejpůsobivější složky reprezentace barokního knížete. Určitou úroveň musela samozřejmě splňovat chrámová hudba ve Vyškově půlden cesty vzdáleném od biskupského sídla, kde se poměrně často na cestě do nebo z Olomouce zastavovaly významné osobnosti. Maysenberger Tuto úroveň chrámové hudby, za kterou odpovídal rektor, můžeme odvodit například z obsazení a technické náročnosti mše k Nejsvětější Trojici (Missa Sanctissimae Trinitatis) pro sóla, sbor, smyčcové, dechové nástroje a varhany, kterou věnoval biskupovi v roce 1665 vyškovský varhaník Kryštof Maissenberger (byl vyškovským varhaníkem nejméně od roku 1655, 30 let byl volen na vyškovskou radnici, koncem století dokonce několikrát primátorem, †8.4.1711).
V letech 1671-1682 působil ve Vyškově František Ignác Werdenauer (*1643? †24.9.1689 Kroměříž), od roku 1683 dómský choralista v Olomouci , posléze (obdobně jako Černý) rektor v Kroměříži Z purkrechtní knihy pochází i zpráva z roku 1687, že si dům koupil rektor a městský rychtář František Kopiaš (Kopiass), jenž 12.4.1695 zemřel (je velmi pravděpodobné, že kolem roku 1672 působil v Příboře). Nemůžeme vyloučit, že se Werdenauer mohl dostat i do styku s císařským dvorním varhaníkem Alessandrem Pogliettim, jenž vedl v letech 1672-1682 u biskupského soudu pozůstalostní spor o dvůr a mlýn v Dědicích a dům ve Vyškově (Poglietti šel v Dědicích v roce 1680 několikrát za kmotra). Stejně jako Werdenauer se i Kopiaš musel občas setkat s biskupským kapelníkem Pavlem Josefem Vejvanovským, jehož návštěvy Vyškova jsou prokázány nejméně pro léta 1668-1679. Můžeme také považovat za samozřejmost, že dobrá chrámová hudba provázela všechny návštěvy olomouckého biskupa (tehdy Karla Liechtensteina), tedy i při masopustních slavnostech, konaných ve Vyškově od roku 1669 pravděpodobně do konce 80. let.
Jana Mazucha (učil do roku 1699) na rok vystřídal Tomáš Droška (Drosska), s velkou pravděpodobností dosavadní rektor ve slezském Hlučíně (1693-1698 Thomas Trosska, rector hulczinensis), jenž zemřel již 21.4.1700.
U Ferdinanda Danke (Dancke) známe datum i místo narození (19.6.1675 Vyškov). Roku 1708 se neúspěšně ucházel o přijetí za choralistu olomoucké katedrály, ale získal místo rektora v Přerově. Rok předtím se jeho nástupcem stal Josef František Slavíček (*1667? †22.7.1735 Vyškov), jenž přišel ze Slavkova a setrval ve vyškovské službě přes 28 let požívajíc velké vážnosti (byl nakonec pohřben v kostele pod kůrem). Další rektor, Josef Lukavský (*1709? †24.12. 1738 Vyškov), zemřel již po třech letech působení, aniž se dožil třicítky.
O Františku Slámovi (*1699 ? †4.12.1744 Vyškov) víme kromě suchých dat to, že sňatek s jeho vdovou snad pomohl Matěji Deutscherovi (*asi 1725 †2.8. 1782 Vyškov), jenž byl v té době teprve adstantem. Je velmi pravděpodobné, že František Sláma je totožný s choralistou brněnského dómu z let 1730 - 1736. Vyškovský děkan Václav Hnátek jej jmenoval bez ohledu na to, že si na presentaci činil nárok i magistrát. Vzniklá pře byla předložena biskupu - kardinálovi Schrattenbachovi, ale bohužel se nedochovalo jeho rozhodnutí. Celých 16 let byl vyškovským rektorem Antonín Plachta (*1693 †7.3.1760 Vyškov). Zachovala se suplika biskupovi z 9.12.1758 (Plachta rektor, Deutscher kantor, Lekl varhaník, Hrachový adstans), v níž podepsaní pokorně prosí o zlepšení jejich existenčních podmínek. Po Plachtovi se stal rektorem Matěj Deutscher. Jeho pomocníkem (Schulgehilf) byl kolem roku 1780 varhaník (Ignác Bomba). V roce 1782 se ředitelem kůru stal Jan Slovák (*2.6.1753 Blansko †28.1.1824 Hostěradice). Syn učitele, vystudoval tři ročníky německého gymnasia (bývalého jesuitského) v Brně, 13.12.1779 se neúspěšně ucházel o místo choralisty olomoucké katedrály. Učil poté dva roky ve svém rodišti, než se stal po smrti Matěje Deutschera rektorem vyškovského kůru. Zajímavé je, že jako rector chori et scholae byl od roku 1788 ve škole zastiňován svým podřízeným Janem Bobrovským, jenž získal titul vzorového učitele (pod Slovákovým Schullehrer se skví jeho Stadt-und Musterlehrer). Příjem ze školy měli oba stejný, z kostela měl Slovák jako Regens chori víc. Nemůžeme vyloučit, že tato nepřirozená situace byla jednou z příčin jeho odchodu v září 1806 na místo rektora do Hostěradic. Na uprázdněné místo postoupil Jan Bobrovský (*27.8.1747 Křižanov †20.7.1830 Vyškov). Také on vlastně nedokončil gymnasiální studia v Brně (mimochodem byl při nich téměř dvakrát tak starý, jako většina jeho spolužáků), když se hlásil do Vyškova na místo uvolněné po kantoru Jakubu Hrachovém. Již za Slováka byl Bobrovský poměrně zámožným měšťanem; 27. července 1793 koupil od zvoníka Augustina Jugana (jeho syn Augustin, kaplan ve Vyškově a nakonec farář v Želči, napsal 1.7. 1812 jedinečnou zprávu o opravě vyškovského kostela, kde mimo jiné vypisuje i kostelní i městské zaměstnance) dům č.p. 164 a 4. října 1800 ještě 1/4lán v Brňanech. Z doby Jana Bobrovského se už dochoval cenný notový archiv, jenž jeho nástupci dál utěšeně rozmnožovali. Po jeho smrti byl městskou radou dne 6.8.1830 na místo rektora školy a kůru jednoznačně zvolen Antonín Novák (*17.1.1777 Račice †23.3.1842 Vyškov). Nebylo pro něj problémem laťku nastavenou Bobrovským udržet, i když musel již jako kantor občas překonávat překážky a potíže, třeba jen kvůli svému venkovskému původu. Od nadřízených byl Novák vždy velmi oceňován; z mnoha visitačních protokolů i dochovaných spisů vysvítá mimo jiné, že se vyznačoval mimořádně krásným rukopisem. I jeho syn František musel vynikat nad průměr, když už jako adstant pomáhal Matouši Kosečkovi (*1771 †8.12.1848 Vyškov), jenž se stal rektorem na sklonku svého života (1842-1848), kdy mu mnoho sil nezbývalo. Předtím už od února 1839 zastupoval František nemocného otce k plné spokojenosti nadřízených.
Když Antonín Novák vzhledem ke svému zdravotnímu stavu nabyl přesvědčení, že už nebude moci zastávat vedoucí pozice ve škole a v kostele, snažil se je zajistit alespoň pro syna. Přes všechny zásluhy prvního a schopnosti druhého však nakonec vrchnost rozhodla, že František ve svých 27 letech, na rozdíl od sedmdesátiletého Kosečka, může ještě chvíli počkat. V dané chvíli to bylo stejně jen gesto pro starého kantora, který těch šest let zastával místa rektora stejně jen titulárně. Po finanční stránce se opakovala situace z doby Slováka a Bobrovského, platy Kosečka a Nováka se ve škole rovnaly, v kostele byl rektor placen lépe. Éra Františka Nováka (*17.2.1815 Drnovice †4.1.1892 Vyškov) byla v historii vyškovského kůru ojedinělá. Během svého dvaačtyřicetiletého působení ve funkci rektora (učitelem byl bezmála 49 let) zažil ještě slávu figurálních mší, Wittovu reformu chrámové hudby, explozi spolkového života, české národní obrození. Velkou část zachovaných hudebnin z vyškovského kůru pořídil právě on. V jeho době se odehrávaly spory o právo tvořící se městské kapely hrát na pohřbech, chlapecké hlasy chrámového sboru byly nahrazeny ženskými. Můžeme říci, že osobou Františka Nováka skončila ve Vyškově definitivně éra kantorů, neboť žádný z následujících ředitelů kůru už na obecné škole neučil.

Prameny a literatura:

Obsah