|
Velké Karlovice (soudní okres Rožnov pod Radhoštěm, okresní hejtmanství Valaššské Meziříčí) 
Dřevěný kostel Panny Marie Sněžné byl dostavěn v létě 1754, první mše sv. zde byla sloužena
15. srpna. Patrně již v té době či krátce poté byl kostel vybaven positivem, zmíněným
v děkanské matrice 1771 (Chorus Musicus est ex ligno habens Organum, seu Positivum 100. Imperialibus constans);
v roce 1817 byly pořízeny nové, 12rejstříkové varhany, jejichž zhotovitele bohužel opět neznáme,
1830 positiv o čtyřech rejstřících. Varhany v roce 1851 opravoval varhanář ze Zubří Josef Šídlo.
Oba nástroje byly v roce 1876 vyřazeny a nové, pouze 9rejstříkové varhany dodal Josef Hauke
z Uherského Hradiště nebo novojičínský Karel Neusser.Počátky řádného školství ve Velkých Karlovicích vystupují z datové mlhy jménem Alexandra Barvenského, syna rožnovského rektora stejného jména (*19.2.1680-19.6.1751 Rožnov). Podle všeho představoval jen provizorní řešení, neboť v době dostavby kostela byl ještě tkalcem (textor Carlovitii). Pouze jedinkrát, a to 3.10.1757, je titulován Ludi-Rector Carlovitii. Již 3. 10. 1757 nastoupil syn zašovského rektora Antonín Vranečka, v roce 1770, při první celoříšské dotazníkové akci, zaměřené na zjištění vyučovací řeči (údaje je někdy třeba brát s rezervou, protože třebaže je v dotaz definován, jaké, případně jakých řečí je učitel schopen, díky dochovaným dalším pramenům je prakticky jisté, že některé odpovědi komunikační vyjadřovaly jazyk obci, potažmo ve škole, neboť někteří rektoři, zařazení do kolonky češtiny či němčiny, byli schopni i druhého zemského jazyka, případně latiny), je u něj uvedena, stejně jako u okolních rektorů, čeština. Tabela z 31.10.1775 se týká už jeho syna Antonína Vranečky ml. Podle tabely hlavním povoláním švec, učící rovněž výhradně česky. V kostele měl na Květnou neděli a Velký pátek povinnost zpívat Pašije. Chudobu kraje prozrazuje odměna 24 krejcary, neboť jinde částka začíná na 36 kr. Za stejnou taxu měl v popise práce ještě obstarání liturgické hudby o čtyřech slavnostech (tři Boží Hody plus svátek zasvěcení kostela). Od obce dostal ročně 20 zlatých, koleda byla spočítána na 9 a škola za pohřby na 5 zl. 59 kr. K úhrnnému příjmu 36 zl. 11 kr. dostával ještě otop za 10 zl. a za to skutečně nebylo v lidských silách uživit rodinu. Úžas by mohly vzbuzovat údaje o počtu dětí ve farnosti (102 ve věku 4-6 let, 65 6-8 letých, 108 8-10letých a 36 10-12letých), kdyby další rubrika neprozrazovala, že do školy od Vánoc do Květné neděle, v době od 8 do 16 hodin, ve skutečnosti chodilo - 6-8 dětí, jejichž školné činilo týdně 1 1/2 krejcaru. Jindy byly děti posílány hlavně na pastvu. Zanedbatelný počet školu navštěvujících dětí je zdůvodněn objektivními překážkami, kterými byly zejména vzdálenost a drsné podnebí, kvůli kterému by dost dětí muselo například kvůli hlubokému sněhu vážit 2-3hodinovou cestu do školy a zpět. Počátkem 19. století už byl Antonín Vranečka placen i za varhanictví (5 zl.) a za výuku 56 dětí dostával 91 zl. 48 kr. Podle školské fase měl být dřevěný domek pro školu postaven v roce 1757, částečně nákladem obce, částečně vrchnosti. Měl pouze jednu učírnu, komoru, kuchyni a stáj, takže učitel bydlel ve vlastním dřevěném domku v bezprostřední blízkosti. Když Antonín Vranečka mladší zemřel na prsní neduh (Brustdefekt), byl do přijetí nového rektora ustanoven provizorem František Surý, jenž ve výběrovém řízení proti pomocníku v Žeranovicích Františku Hudečkovi a hlavně proti Josefu Stoklasovi v Lešné nakonec zvítězil. Místo snad nesplnilo jeho očekávání, už po dvou letech se snažil dostat do Krásna a nakonec postoupil v roce 1816 aspoň do Pržna. V Karlovicích se o štěstí pokusil Jan Liberda, někdejší mlynář, naposledy kantor ve Veselé. Byť nakonec neodešel, v roce 1828 resignoval pro chudobu. Na jeho místo se hlásili již čtyři zájemci: pomocník ve Valašském Meziříčí Jan Folta, opět josef Stoklas v Lešné, pomocník v Brankách Ignác Slamečka a bratr odcházejícího, Alois Liberda, aktuálně kontrolor tabákové daně, předtím skoro půl druhého roku pomocník u bratra. Jan Folta přišel z Čech, ovládal všechny hudební nástroje a zemřel krátce pos dosažení padesátky na choleru. Dekretem Studijní dvorské komise z 14. března 1838 (sic!) č. 1573 bylo povoleno při škole karlovické zřídit samostatnou prostřední školu (Mittelschule) v Podťatém a 24. 9. 1846 vydalo Moravské gubernium prováděcí předpis. Konkurs kupodivu vyhrál nejmladší ze tří účastníků, pomocník v Jevíčku Pavel Kunda. Ten po smrti Jana Folty s přehledem porazil dalších pět zájemců a ve Velkých Karlovicích dovršil svoji pedagogickou i hudební kariéru. Jeho nástupcem se stal dosavadní pomocník ve Zlíně a syn rektora v Třeštině Františka, Florian Šula a řadu kantorů, vykonávajících službu ve škole i za varhanami zakončil dosavadní učitel v Leskovém Karel Dušek, který se s varhanami rozloučil až 3. ledna 1933. Obsah |
