|
Šaratice (soudní okres Slavkov, okresní hejtmantví Vyškov) 
Patrně již před rokem 1690 působil v Šaraticích slovutný muž, Rector Vavřinec Bříza.
Po jeho smrti (1695) vedl školu a kostelní kůr krátce František Ignác Adamovský, jenž se koncem
století krátce objevuje v Pozořicích, načež roku 1699 odešel do Ivanovic na místo zemřelého
Jiřího Jelínka. V letech 1696-1714 následoval Jan Adámek
a pak víme o Václavu Borovičkovi, jehož 26. září 1714 přijal šaratický farář
Gilbert Ilgner a jenž už v listopadu 1718 odešel do Otnic.
Jen v roce 1719 zde nacházíme dalšího pozdějšího otnického rektora Jana Slatinského.
Nejméně v letech -1772-1727- pokračoval Tomáš Ferdinand Brychta,
jehož archivní prameny -1730-1735- zachytily v Líšni a 1736-1759- v Kostelci, kde jeho stopa bohužel mizí.V Šaraticích po něm následuje jen v jediném záznamu 30.9.1733 Martin Lynx a 1733-1735- Martin Čechovský, u něhož nemáme jistotu, jestli není totožný s Martinem Čejkou, zde -1736-1737. Až v letech 1742-1745 se objevuje František Krapek, jenž po několikaletém působení v Měníně definitivně zakotvil v Pohořelicích. V letech 1746-1755 v Šaraticích nacházíme jméno Jana Brychty. Ve školní kronice šaratické školy najdeme jako nejstaršího známého kantora Ondřeje Skývu (1733? - 18.2.1807 Šaratice). Kronika se zmiňuje i o Bartoloměji Skývovi, ale jako učitele se jej zatím nepodařilo prokázat. Onřejův syn Josef Skýva byl rektorem v letech 1807 - 1823 a prý byl známý jako velmi schopný hudebník, pořídil na kůr některé nástroje k provozování figurální hudby. Vše nasvědčuje tomu, že koncem roku resignoval ve prospěch svého pomocníka Fr. Boháče a odešel na odpočinek do Kavriánova, kde jej bohužel záhy zastihla smrt. František Boháč se staral o školu a kůr téměř čtyřicet let a ne vždycky našel pro své snahy pochopení. Že pomluvy, navíc anonymní, byly v arzenálu i některých zdejších lidí svědčí například nepodepsaný dopis brněnskému biskupovi z 4.1.1845. Účinek anonymu však zcela zrušil šaratický kooperátor, jehož konsistoř samozřejmě požádala o vyjádření, stručnou poznámkou: "Podepsaný tímto potvrzuje, že při každé jeho návštěvě školy shledal školní učebnu patřičně vytopenou. Šaratice 17.2.1845, František Salsky, kooperátor a katecheta". Služba ředitele kůru respektive varhaníka v Šaraticích nebyla nijak lukrativní; v roce 1856 plat za zádušní mše v Šaraticích a Vážanech činil pouhých 16 zlatých a po daňovém odpočtu z výnosu obligace ve prospěch varhaníka zbylo dalších 20 zlatých a 53 krejcarů. Po Františku Boháčovi přišel do Šaratic Emanuel Smrčka, z jehož ruky pochází značná část opisů hudebnin v chrámovém archivu, některé si přivezl ze svých dřívějších působišť. Jeho varhanické umění bylo zmíněno ve farní kronice ještě po 20 lettech. Po jeho odchodu do penze (30.8.1896) zde krátce působil Antonín Hrazdil a od roku 1897 Jan Bezrouk (*31.12.1860 Malá Bukovina), jenž 1905 odešel do Černčína, kde učil ještě do roku 1924. Bezrouka jako varhaníka a ředitele kůru podpořili při svěcení nového kostela 4.8.1903 šaratičtí rodáci - ředitel kůru v Prostějově Ezechiel Ambroz a ředitel kůru v Moravském Krumlově Václav Holoubek. Po Bezroukovi učitelé v Šaraticích varhanickou službu nejspíše nezastávali, po válce je jako varhaník uváděn rolník Jan Hlaváč. Prameny a literatura: Školní schematismus pro Moravu 1892, Brno 1892; Školní kronika Šaratice SOkA Vyškov; Protocollum domesticum beneficii Šaraticensis; Obsah |
