|
Rousínov (soudní okres Slavkov, okresní hejtmanství Vyškov) 
V letech 1642 a 1643 je v Rousínově zmiňován rektor Urban Ryvola. Mimo jiné byl placen za natahování hodin.
Nejpozději v roce 1649 pokračoval Sebastian Babtista. V době, kdy se se vdala jeho vdova Mariana (19.11.1656),
nastoupil Jiří Petricius. Dále v letech 1662-63 najdeme v Rousínově rektora Jiřího Škarytku, jehož osoba by snad
stála za srovnání s Řehořem Škaretkou ve Slavkově (viz níže, záměna Georgia a Gregoria by nebyla první ani
poslední). Zmínka ve školní kronice o novorousínovském rektorovi Karlu Strniskoviči, vážící se k roku 1673
je potvrzena záznamy rousínovských obecních účtů, které v roce 1674 hovoří o tom, že starý rektor Jan Karel Strnesko
dostával od obce plat do sv. Václava toho roku, potom nastoupil nový rektor, i jako varhaník. V letech 1677-81
hovoří účty o Pavlu Vytopilovi či Vytopilovském, 1684-89 o Kašparu Pluskotovi či Pluskovi. Z dalších bylo možné
zjistit Šimona Kleina, pro něhož byly tři roky v Rousínově (1706-1709)
jen krátkým úsekem na jeho učitelské pouti, nicméně se zde 4.9.1708 oženil. Ještě na podzim 1710, kdy už byl
v Tovačově, mu manželka Zuzana porodila v Rousínově syna Leopolda. Rektorem a současně varhaníkem novorousínovským
(Rector et Organista Neo Rausnicensis) byl tehdy Anastasius Antonín Mehrganz,
jenž šel 11.3.1711 za kmotra ve svém předchozím působišti - Blansku. Antonín Kramp (psán i Krump) sloužil v Rousínově kolem roku 1715; 14. září 1716 si vzal Marii, dceru zemřelého Matěje Fronka. Z let 1727 až 1764 se dochoval "Poczet Kostelni Chramu Panie Nowo Rausynowskyho založeni S[va]tej Maržy Magdaleny" Nejsou v nich žádné zmínky o varhanách, ale rektor i tak v položkách vydání figuruje pravidelně: Za svatby dostával s kostelníky (sic!) 1 zlatý a 15 krejcarů, totéž na svatodušní svátky jako část platu, za pouť do Tuřan na sv. Václava 36 krejcarů. V roce 1727 dostal celých 5 zlatých na nové housle a na struny 30 krejcarů, příští léta byla poslední částka stanovena na dva zlaté. Tyto položky se patrně týkaly rektora Christiana Schwartzera (1728 označeného jen jako Organista Rausnicensis, později již zapisovaného jako Ludi Rector), doloženého zatím pro léta 1728-1732 a jeho možného nástupce Martina Homo, jemuž 13. ledna 1739 zemřel v Rousínově syn Josef (rektor Martin Homo je k roku 1764 zmiňován v Přerově). V polovině 18. století byla rousínovská škola v havarijním stavu a pro množství žáků příliš těsná. Nejen v přehledu škol slavkovského okrsku za rok 1770 je u školy novorousínovské jméno Josefa Karla Ramboše (*4.3.1722 Rousínov, †22.1.1774 tamtéž). nejspíš otec Bruna Ramboše, kantora v Komořanech a posléze v letech 1781-1823 v Oslavanech. Josef Ramboš působil v Rousínově jako rektor a varhaník nejpozději od roku 1745 (jeho děd Jiří, rousínovský měšťan, zde roku 1698 koupil grunt od svého tchána, radního Jana Saxe). Z obecní pokladny dostával ročně 52 zlaté, z čehož ještě musel platit pomocníka. Utrakvistou, čili kantorem dokonale ovládajícím oba jazyky, byl shledán Josef Ledvina (*1741 †22.2.1817 Šlapanice), v Rousínově v letech 1774-1782, načež postoupil do Šlapanic. Po něm přišel slavkovský učitelský pomocník Jan Kutil (psán i Kutgill, *16.11.1756 Slavkov †29.1.1843 Prostějov). Pobyl v Rousínově jen do roku 1796, ale v Prostějově, kam se odebral, jej nalezneme ve výkazech hlavní školy ještě v roce 1841! Po Kutilovi to byl od 13.7.1796 Jiří Myslím, jenž 1810 přešel do Slavkova. V kostele hrál Myslím na varhany se 17 rejstříky, skromný 4rejstříkový positiv stál v kapli sv. Floriana. Kostel byl tehdy obehnán vysokou zdí, která jej oddělovala od židovské čtvrti. František Koutný (*24.11.1788 Slavkov †25.9.1836 Rousínov) se spolu s Myslímem zapsal do paměti Františka Sušila jako výborný učitel i hudebník. Matouš Adamec (*1803 Křižanovice †24.2.1852 Komořany) si v roce 1841 vyměnil místo s komořanským Karlem Mičkou (*1.11.1794 Podivín †10.2.1880 Rousínov), který učil až do roku 1871. Po něm následoval František Charvát (*26.1.1850 Bukovinka). Po pěti letech, 1876 odešel do Králova Pole (k Brnu patří tato obec od roku 1919), kde zemřel na odpočinku 1.4.1918. Po krátké službě Jakuba Poklopa přišel z Bučovic Jan Růžička (*1848 Chvalkovice). Ten se počátkem roku 1910 rovněž odstěhoval do Králova Pole a zde již 2.3.1910 zemřel. Prameny a literatura: Školní schematismus pro Moravu 1892, Brno 1892; Obsah |
