|
Pustiměř (soudní okres Vyškov, okresní hejtmanství Vyškov) Dne 15.6.1626 se v Pustiměři vdávala Běta, dcera rektora Václava Kozelského, do roku 1630 zde působil Pavel Zelenka, 1631-1633 rektor Kryštof, pak opět 1634-1639 Pavel Zelenka (v 50. letech v Prostějově), 1640-1643- Šimon Pexonides. Počátkem 50. let (-1652-) zaznamenáme rektora Matouše Karla Janečka. V červenci 1662 byl v Pustiměři rektor jménem Vavřinec (Laurentius), poté v 70. letech přišel z Lulče Rudolf Bošálek, později (1684) ve Zdounkách. Osud jeho nástupce z jistého pohledu připomíná osud Josefa Crhounka v Drnovicích; svůj soucit s ním vyjádřil kněz v matrice formulací na svou dobu značně neobvyklou: 12. Martii 1687 asi o jedné hodině z poledne usnul v Pánu poctivý muž Matouš Cigánek Rector toho času Pustoměřský; byl něco přes čtyřicet let starý, než souchotiny jej trápily, až ho i umořily. Smrt sotva týdenního synka (12.-18.7.1689) možná odradila od dalšího pobytu v Pustiměři Vavřince Hlinku, takže uvolnil místo, které provizorně do počátku roku 1690 obsadil Martin Mannitius (kolem roku 1678 rektor v Protivanově) , jemuž se již na podzim narodil syn v Lulči. Po čtyřech letech pro nás už asi nezaplnitelné mezery se Pustiměř stala na čas domovem rodiny Ondřeje Josefa Stivara, pro jeho dvě děti i místem posledního odpočinku. Pokud by se Ondřej Stivar vrátil do Lulče až po roce 1700, mohl by se jeho přímým pokračovatelem stát Karel Starhon (starší bratr dědického Pavla, *22.2.1686 Boskovice †3.4.1742 Švábence, zpočátku psán také Star Honn, Starhaun). Když mu 6.9.1715 zemřela matka Alžběta, byl již na nejlepší cestě stát se starým mládencem. Tomu zabránil o čtyři roky později sňatkem s dcerou drnovického hostinského. V roce 1733 snad kvůli zdravotním potížím na další službu resignoval a odstěhoval se do Švábenic, snad k rodině předčasně zemřelého synovce Jana. Kontakty s Pustiměří nepřerušil, v průměru každý desátý měsíc sem přijížděl za kmotra, téměř jistě dětem svých bývalých žáčků. Josef Horák je jedním z mála kantorů, který zůstal starým mládencem. V podobné situaci snad byla i jeho sestra Veronika, která mu ještě v roce 1740 dělala hospodyni. Na vážnosti to Horákovi neubralo, naopak množství proseb o kmotrovství je u něj nadprůměrné, srovnatelné s rychtářem či mlynářem. Vyniká u něj zejména několik substitucí neboli zastupování v nepřítomnosti, ať například svého předchůdce, který ze Švábenic 25.4.1740 jen poslal manželku za kmotru, či dvojí substituce Antonína barona Jankovského z Vlašimi. Horák zemřel 20.10.1774 ve věku 72 let. Jeho nástupcem se stal mladý František Kratochvíl (*1753, psán i Kratochvíla). Zůstal zde také do smrti, 29.11.1800. Josef Musil (*13.3.1776) byl pilný a svědomitý, ale utrakvistu z něj předpisy neudělaly. Ještě po devatenácti letech se s visitační komisí domlouval jen lámanou němčinou. Podle záznamů odešel 27.11.1820 do Švábenic. Toto se nekryje s datem ve švábenické školní kronice, udávající rok smrti místního rektora 1829. Jelikož však data žádostí zájemců o místo v Pustiměři pocházejí z doby 1820-1821, zůstane nám otevřená otázka, za jakých okolností a hlavně podmínek Musil do Švábenic přišel. Jako rector chori et scholae farní školy by totiž musel dalších devět let opět dělat pomocníka. Jan Koláček měl za sebou čtyři roky pomocnické služby ve Švábenicích, když žádal o uvolněné místo rektora v Pustiměři. Těžko říci, čím mezi sedmi uchazeči přesvědčil o svých kvalitách - odmítnuti byli i dříve zmínění samostatní učitelé s praxí Jiří Deutscher a František Kalous. V každém případě si postupem času začal své kantorské povinnosti vykládat poněkud svérázně, až jej musel musel okresní školní dohlížitel Václav Šoupal zarazit dopisem, z něhož vyjímáme: "Kučerov 18.5.1830. Přišla nám zpráva, že jste ve Vyškově sám převzal palírnu a nálevnu přijatou vaším otcem poté, co váš otec od obchodu ustoupil. Dále, že vaše manželka tráví celý svůj čas ve Vyškově, čímž ohrožuje provoz a pořádek domácnosti, že vy sám též velkou část svého času trávíte ve Vyškově, výchovu vlastních dětí zanedbáváte, školní vyučování přenecháváte pomocníkovi a věnujete se pití. Také je zřejmo, že dokonce chcete sjednat na příští pronájem palírny. Z toho vyplývá, že ne váš otec, jak jste uvedl podepsanému jako svému bezprostřednímu nadřízenému, ale vy sám jste si zmíněnou palírnu pronajal a otce použil jako zástěrku..." Následuje výčet paragrafů školní ústavy, proti kterým se Koláček provinil. Tento pochopil, že bude nejlépe změnit působiště a s Janem Novotným ve Studnicích se dohodl na výměně, kterou se souhlasem vrchnosti provedli koncem listopadu 1830. Tehdy zasáhla Koláčka osudová rána - ztratil hlas a proto 30.12.1830 resignoval. Z úředních akt jeho jméno mizí na deset let. Až s daty 2.7. a 30.7.1840 najdeme odpovědi na žádosti vdovy Anny Koláčkové o uznání penze po manželovi pro sebe a pět dětí, jelikož její zemřelý manžel odpracoval ve školství zákonité minimum deseti let. Dočteme se, že nárok jí nebyl uznán, jelikož Jan Koláček nezemřel ve službě, ale podal platnou resignaci. Poté si koupil grunt s palírenským právem v Málkovicích, tento brzy prodal a odešel do Uher, kde zemřel. Na přelomu roku 1830 a 1831 tedy přišel do Pustiměře Jan Novotný (*18.12.1799 Bezděčí u Jevíčka). Pod jeho vedením získávali zkušenosti pozdější učitelé Jan Hönigschmied a Jan Scholz, o nichž hovoříme na jiném místě, i například Jan Soldán, pozdější rektor v Topolanech. Roku 1872 předal Jan Novotný školu svému zeti Klementu Pohlovi a ještě dalších 20 let užíval klidného stáří (†30.12.1892 ve věku 93 let), takže svého zetě ještě přežil. Pohl zemřel na TBC 47letý 1.7.1884. Podle zápisu ve školní kronice to byl "muž velmi řádný, pořádkumilovný, znamenitý hudebník". Školní visitační protokol z 24.6.1867, tedy z doby, kdy byl Pohl ještě pomocníkem, je v hodnocení ještě stručnější, ale výstižný: "Má v chrámové hudbě dokonalé znalosti". - Začátkem školního roku 1884/85 byl do Pustiměře jmenován Karel Růžička (*1859 Týniště v Čechách), dosud správce školy v Petrovicích u Boskovic. Do r. 1891 vydal tři učebnice pro hospodářský pokračovací kurs, které o dva roky později dosáhly ministerského schválení. Bohužel se nachladil na pohřbu děkana P. Františka Bučka a 20.4.1900 zemřel. Prameny a literatura: Školní schematismus pro Moravu 1892, Brno 1892; Obsah |
