Lanžhot (soudní okres Břeclav, okresní hejtmanství Hodonín) 
Kostel poprvé zmiňován již 1373, v polovině 16. století postaven nový, zničený při vpádu kuruců 1707 a krátce na to znovu postaven, zasvěcený P. Marii.
Do dnešní podoby přestavěn v letech 1892-1893, zasvěcený Povýšení sv. Kříže. V roce 1698 byl pořízen blíže neznámý positiv za 60 zlatých;
1852 9rejstříkový nástroj brněnského Františka Harbicha, který byl 1892 přenesen do Mikulčic a instalován byl nový, mechanicko pneumatický nástroj
z dílny bratří Braunerů z Uničova, jenž po nutných opravách sluuží dodnes.Učitel byl v Lanžhotě již ve zmíněném roce 1373. Souvislejší řadu kantorů sestavíme ale až od začátku 17. století. 10. května 1715 zde zemřel Rector Adam Antonín Pinuch, který koncem 17. století působil v Moravské Nové Vsi. Patrně ještě před ním byl v Lanžhotě Jan Vysočan, jenž zemřel 1722, o kterém víme, že byl ještě v roce 1703 ve službě v Otnicích. Příští rok je pramenně zachycen varhaník Karel Josef Antonín Neumann. Není nám jasný osud Ondřeje Jana Růžičky, který se v Lanžhotě oženil 22. listopadu 1721 a je titulován "toho času zdejší rektor" (Tunc tempore Ludi Magister Hujas loci), nelze vyloučit ani například příbuzenství s Ondřejem Růžičkou, počátkem století rektorem ve Studené. Martin Kavka se v pramenech objevuje v letech 1730 – 1733 a patrně po něm nastoupil svoji dlouhou službu Ludirector loci Jakub Pommer. Zemřel nedlouho po vyhlášení tereziánského Všeobecného školního řádu (Allgemeine Schulordnung, vydán 6. prosince 1774) a jeho nástupce Václav Čermák patří už ke generaci státním apatátem úředně zkoušených učitelů. Byl rektorem farní školy, varhaníkem farního kostela, psal kostelní účty a jeho život rozhodně nebyl jednotvárný. Když 9. ledna 1826 podlehl zachvatu mrtvice, pokračoval ve službě jeho syn Antonín Čermák. Po jeho smrti místo získal Antonín Kafka, dosud pomocník svého otce v Otnicích. Nastoupil 20. října 1843 a po rozšíření školy se stal prvním lanžhotským nadučitelem. V roce 1874 odešel na odpočinek a ve škole i na kůru pokračoval Bohuslav Rozhon. Ten svého předchůdce přežil pouze o pět let, neboť již 9. listopadu 1885 zemřel na srdeční vadu. Století uzavřel nadučitel Eduard Folprecht. Z lanžhotských pomocníků, později podučitelů, posléze působících v okolí, vyniká Bedřich Dejmek, v Lanžhotě od roku 1845, jenž dobře ovládal chorální zpěv, smyčcové i dechové nástroje. Rudolf Sedláček, naposledy v Kosticích, působil v Lanžhotě jistě v letech -1862-1868. Obsah |
