Zpět

Horní Štěpánov (soudní okres Jevíčko, okresní hejtmanství Moravská Třebová)

Kostel sv. Vavřince Horní Štěpánov
Dnešní podoba kostela sv. Vavřince pochází z roku 1762. Snad ještě během třicetileté války či krátce po ní působil ve Štěpánově Cantor Václav Veselý, po jeho smrti službu převzal jeho syn Vít Veselý. Poslední z rodu Havel Veselý byl patrně do smrti otce jeho pomocníkem, ale byl mu dopřán jen krátký život, samostatným kantorem byl pouhých pět let. Nejpozději v roce 1728 působil ve Štěpánově syn kantora Martina ve Svitávce František Dapeci (Dapecius), jenž ale po roce 1734 ze štěpánovských pramenů mizí.
Jiří Vařeka (také Vařecha) byl školní a kostelní službou pověřen před rokem 1750, zažil tereziánské reformy a stal se prvním zkoušeným učitelem. Jeho syn Viktorin Vařeka je jako rektor uváděn již před rokem 1780 (začínal jako většina kolegů službou pomocníka svému otci), ale od ledna 1789 byl po stížnostech všech nadřízených vyšetřován kvůli nezřízenému pití a nakonec 1791 sesazen. Již 28.1.1789 mu byl na jeho náklady ustanoven provizor František Winkler, jemuž byla služba nakonec svěřena, ovšem po 9 letech přesáhly stížnosti na jeho nepořádný život míru a byl ze služby rovněž propuštěn.
Jan Vaverka nastoupil 10.7.1801 a v jeho příjmech už nalezneme položku za provozování figurální hudby (Figuralmusik). Po více jak čtvrtstoletí - v červnu 1828 se chopil příležitosti, když byl v Jesenci nucen ke komutaci alkoholismem provinilý Josef Adam a jejich výměna byla schválena. Josef Adam pak setrval v Horním Újezdě až do své smrti (1840). Jeho nástupcem se stal velmi schopný František Meluzín, jenž 6.6.1852 získal dokonce prestižní titul vzorového učitele (Musterlehrer), ale bohužel krátce nato podlehl epidemii tyfu.
Jen tři roky pokračoval Antonín Koukal, než získal místo v Cetkovicích a důvěru získal Antonín Bláha, než i ten se stal obětí tyfu. Výborný hudebník Ferdinand Karafiát si k místu pomohl i tím, že si za ženu vzal dceru zemřelého Antonína Bláhy a přispěl tak k hmotnému zabezpečení jeho vdovy. Škola byla záhy rozšiřována a Ferdinand Karafiát se stal prvním nadučitelem.
Z pomocníků (mimo rektorské syny) jmenujme aspoň Michaela Přichystala, jenž konecem roku 1810 odešel do Knínic, Františka Taufera, který se 1813 nechal neverbovat k vojsku a Jana Stuhla, jehož neobvykle dlouhou pomocnickou službu můžeme sledovat v letech 1813-1862 (po odchodu Antonína Koukala byl ustanoven provizorem, ale rektorské místo nezískal).

Obsah