|
Dražovice (soudní okres Bučovice, okresní hejtmanství Vyškov) 
16.5.1698 pokřtil dražovcký farář P. Jiří František Paniš Johanku, dceru rektora Tomáše Vladyky a jeho ženy Žofie.
Měsíc nato zemřela Vladykova 25letá dcera Marie Terezie. V letech 1708-1712 se v dokumentech stejným způsobem objevuje
Jan Rosenberský (Rosemburský), 1713 Josef Schulz; 1.12.1721 se zde znovu oženil rektor Jakub Havlík. Po roce 1745
zaznamenáme přítomnost Jiřího Veselého, asi 1755-1760 Jiřího Macháčka, poté 5 let Martina Žáčka (*1732 †14.5.1771). Snad krátce poté přišel do Dražovic Martin Novotný (*1745). V té době byly k Dražovicím byly přiškoleny také Podbřežice a Letonice. V roce 1776 absolvoval Novotný (jako většina jeho kolegů) krátký kurs na hlavní škole. Po více jak dvacetiletém působení, kdy podle nadřízených nevybočoval z průměru, zemřel 2.3.1794. Podobně jako prakticky ve stejné době v Lulči převzal službu po otci Vavřinec Novotný (*1775), jenž bohužel již 3.4.1797 zemřel ve věku 25 let. Janu Sedláčkovi (*1772), jenž v Dražovicích oženil 22.1.1798 a zemřel 23.6.1815, zemřely všechny děti v Dražovicích narozené. Petr Beneš (*1786), do té doby v Orlovicích, titulován vznešeně Schullehrer und Regenschori, musel místo opustit pro opilství a nepomohla mu ani snaha předejít nucenému odchodu žádostí o výměnu s komořanským Karlem Mičkou. Vše vyřešila smrt 5.3.1837. Poté se dražovická škola i kůr dočkaly lepšího vedení. František Vítek (*11.11.1789 Třeština) byl do r. 1823 učitelským pomocníkem v Želči, kde se oženil s dcerou tamějšího rektora Jiřího Deutschera (Jiřího otec Matěj byl rektorem ve Vyškově 1760-1782), ale brzy ovdověl. Z Želče postoupil do Ruprechtova a naposledy byl učitelským pomocníkem v Drysicích. Vítek pozvedl za 18 let pověst dražovické školy natolik, že po jeho smrti (18.9.1855) se na místo hlásilo 11 zkušených učitelů, ve věku většinou mezi 30 a 40 lety, ani jeden neučil méně než 10 let. Místo nakonec získal nejstarší z nich, 50letý Josef Kovář z Javorníku u Svitav (*1805 Dubová v Čechách). Volba se však neukázala šťastnou. Již 18.4.1856 žádal školní radu,aby se mohl vrátit na své předešlé působiště, kde strávil 15 let, ale 20.7.1856 zemřel. Jeho nástupce přišel z Kelče. Karel Březovský (*9.11.1829 Velké Pěnčice) učil už téměř 20 let a jako první na místě se dočkal pense - užíval jí 15 let do 18.4.1901. Působení Tomáše Sochora (*7.12.1860 Hodiškov u Žďáru) v letech 1887-1889 můžeme považovat spíš za epizodu (odešel do Rousínova), o něco delší byla činnost Jana Bureše (*1865 Láze) v letech 1890-1894. Za posledního kantora v Dražovicích snad můžeme považovat Františka Věrného (*5.6.1868 Klenovice na Hané †31.5.1949 Vyškov), nadšeného hudebníka, později dlouholetého houslistu ve vyškovském Symfonickém sdružení Hané, jenž zůstal v Dražovicích do roku 1904. Prameny a literatura: Hlaváček Petr, Kantoři na Vyškovsku. Vyškov 2004; Školní schematismus pro Moravu 1892, Brno 1892; Obsah |
