|
Doubravice nad Svitavou (soudní okres Blansko, okresní hejtmanství Boskovice) 
Již k roku 1638 prozrazují obecní účty jméno rektora Cypriana Antropia, jenž byl zárověň obecním písařem.
Do roku 1682 je doložen Václav Bučovský, do roku 1687 Petr Pavel Měnka. O Pavlu Josefovi
Kostrošicovi říkali pamětníci, že snad pocházel z Uher a v Doubravici
nastoupil v roce 1687. Ve službě po jeho smrti pokračoval syn Václav Antonín Kostrošic. Jeho syn Antonín Kostrošic (*15.2.1740 Doubravice) se nestal jeho nástupcem,
jak udává literatura (VM, Trojan), ale téměř ihned odešel do Sloupu,
odkud po osmileté službě postoupil do Jimramova.Než se nový rektor Karel Švandík (dosud ve Sloupu) stačil zabydlet, spálil mohutný požár 9.9.1760 mezi 80 budovami také kostel, faru i školu. Vyučování potom probíhalo na radnici. Krátce poté, co si 24.10.1768 vzal rolnický syn Florian Břoušek Švandíkovu dceru Barboru, převzal také jeho službu. Švandík se po své resignaci stal farním hospodářem. V roce 1782 Břoušek resignoval a po krátké době, kdy se věnoval podsedku po otci (v té době zastával také funkci rychtáře), se objevuje jako rektor v Petrovicích, kde i zemřel. V Doubravici jej následoval syn doubravického podsedníka Josef Rafael Řezníček (*5.3.1758 †26.1.1830 Doubravice), jenž teprve 12.7.1789 složil v Brně učitelskou zkoušku. Investice do něj jako nezkušeného podučitele se však obci vyplatila. Řezníček zde blahodárně působil až do roku 1829, kdy službu postoupil svému zeti Františku Vaverkovi. 3 roky před odchodem na odpočinek byla jeho dlouholetá piná práce oceněna malou zlatou záslužnou medilí císaře Františka Josefa I. V roce 1823 se pod vlivem vlhkosti sesula škola na č. p. 90, postavená v roce 1769 poté, co požáru podlehla škola předcházející, stávající na místě pozdějšího domku č. p. 89. František Vaverka, učitelský syn, dosud učitel v Jesenci, tedy získal službu v Doubravici sňatkem s Řezníčkovou dcerou Eleonorou. působil zde pak od svého ustanovení 19.3.1829 až do své smrti. Jeho nástupce Alois Magda získal hudební znalosti u křtinského rektora Matěje Černého, výborného varhaníka. V roce 1856 byl jmenován do funkce nadučitele v Doubravici. Od roku 1874 začal za pomoci doubravického faráře P. Jana Soukupa pozvolna reformovat chrámovou hudbu a zpěv ve smyslu cecilianismu. O osm let později zde jeho přičiněním vznikla Farní cyrilské jednota, jejíž sbor měl při založení 5 sopránů, 5 altů, 5 tenorů a 6 basů. V jím dobře načatém díle ve škole i v kostele pokračoval nadučitel Julius Štantejský (*10.3.1856 Ústí nad Orlicí †31.5.1909 Doubravice), od 1.9.1878 učitel zde. Samozřejmě pokračoval v Magdově díle i na půdě Cyrilské jednoty. Je v análech školy považován za jejího nejvýznačnějšího správce, nejen pro své styky s bratry Mrštíkovými či s Alfonsem Muchou. Po jeho smrti bylo místo proti vůli celé obce obsazeno Josefem Klimeckým, dosud učitelem ve Vavřinci, jenž zde zůstal až do svého penzionování 31.8.1920, načež odešel do Žabovřesk a tam také 11.6.1931 zemřel. Prameny a literatura: MZA Brno fond B 1 karton 1616 fol. 223; MZA Brno fond B 12 karton 20 č. 504; MZA fond B 16 kn. 746; AVA 1780; MZA fond E 67 kn. 287 matrika Doubravice 1732-1784; SOkA Blansko fond Obecná škola v Doubravici i. č. 294, Školní kronika 1880-1841; Obsah Alois Magda – nadučitel, výborný hudebník, považoval si ho i Leoš Janáček, s tehdejším farářem Janem Nepomukem Soukopem založili Jednotu Cyrilomotodějskou, výborný učitel, vlastenec, básník, jmenován prvním radním v Doubravici Julius Stantejský – nadučitel, nejvýznamnější v historii školy, znal se s bratry Mrštíky a Alfonsem Muchou, cvičil děti v hudbě i zpěvu, skládal verše pro výuku i společenské příležitosti, režíroval divadla, propagoval názornost učiva i mluveného slova, lásku k vlasti a k českému jazyku, učivo veršoval, uplatňoval individuální přístup, skladatel Jan Kunc byl jeho žákem |
