|
Bučovice (soudní okres Bučovice, okresní hejtmanství Vyškov) 
Kostel Nanebevzetí Panny Marie byl stavěn od roku 1637 přičiněním Maxmiliana knížete Lichtensteina. Stavbu
v roce 1642 posvětil světící biskup Karas. Na přelomu 18. a 19. století stály na kůru spolu se záložním positivem
slušné varhany o 20 rejstřících. Hudebníci měli na kůru uschovány patery housle, dvě violy, violoncello
(tehdy zvané Bassetl) a kontrabas, 2 lesní rohy, 6 trubek a dvojici tympánů. V hudebním archivu
se tehdy nacházelo úctyhodných 158 mší, sedmery Nešpory, 65 ofertorií a árií, 40 sinfonií, 35 litanií,
27 Pange lingua, 15 kusů Salve Regina, Regina caeli a Te Deum, sedmery Nešpory.Zprávy o škole bučovické po Bílé Hoře sahají 
k roku 1718. Tehdy si v Bučovicích koupil dům chornický rodák Šimon Klein a další
3 roky "byl zde sousedem a na kůru při hudbě potřebný", než se stal ředitelem kůru v královském městě (Uherském)
Hradišti. Kvůli příslušnosti k liechtensteinské vrchnosti (Chornice patřily k jejich panství Moravská Třebová)
se po třech letech 1. března (června?) 1723 vrátil do Bučovic. Zatím nebylo možné zjistit, jak dlouho v Bučovicích zůstal,
ale je velmi pravděpodobné, že do své smrti na jaře roku 1731. Přes 32 roky zde byl ve funkci rektora školy a kůru Antonín Soukup (Sukup, Sukop), donedávna nejstarší známý bučovický rektor, jenž v Bučovicích zemřel jako 57letý 10.10.1763. Zajímavé je, že v úmrtní matrice je uveden jen jako organista, nikoliv rector. O dalším, Václavu Crhovi (Czerha, Zrha, Zerha, Zyrha), z uctivé poznámky v opise školních protokolů vyplývá, že studoval mnoho, snad deset škol. Pravděpodobně jde o pozdější záznam ústního podání (opis pochází z přelomu 18. a 19. století). V současné době víme, že nějakou dobu (1747-1751) studoval filosofii v Olomouci, ale s jakými výsledky, nemůžeme říci. Určité závěry lze vyvodit z tabulky kandidátů na titul vzorového učitele (Musterlehrer) z r. 1780. Dotyčný je zde uveden až na 24. místě coby náhradník a není vyloučeno, že se zde ocitl právě kvůli svému vzdělání. Přehled má název "Seznam venkovských učitelů schopných vést venkovské vzorové školy, podle jejich schopností" a je rozdělen na kandidáty vynikající (1-2), velmi dobré (3-8), dobré (9-14) a celkem dobré (15-18). Václav Crha je s číslem 24 (!) připsán jako jediný pod čarou a nakonec škrtnut. Kolem dat působení a vlastně vůbec kolem osob Soukupa a Crhy panovaly dosud jen pouhé dohady založené na údajích opisu domácího protokolu (Hausprotokoll der butschowitzer Schule) bučovické školy pořízeném Josefem Pindou po roce 1786. Dnes už se můžeme opřít jednak o matriční údaje (jen u úmrtí, v případě Václava Crhy nemůžeme verifikovat údaj universitní matriky - Wenzel Czrha Pirnicensis, protože brtnické matriky z let 1674-1741 podlehly požáru), jednak o nově nalezené úřední zápisy z archivů farních i vrchnostenských. Zejména nám příjde vhod žádost Václava Crhy o deputát (naturální příjem poskytovaný za činnost v kostele) z 10. září 1762 (rok před smrtí Antonína Soukupa v Bučovicích), kdy byl již sedm let rektorem v Pozořicích. Dočteme se v ní, že vyučuje zejména chudé děti ve čtení a psaní, stejně jako v hudbě. Obecně důležitá je pasáž, že v krásném kostele zbudovaném na náklad knížete Liechtensteina, provázely bohoslužby figurální hudbou, místo někdejšího nevalného zpěvu starobylých českých duchovních písní. V bučovické děkanské matrice z roku 1777 je u položky rektora uvedeno, že spojení služby učitelské a varhanické neexistovalo vždy, ale že předtím (není udáno kdy) hrál na varhany v Bučovicích jistý rolník jménem Jan Kratochvíla, a to zdarma. - Jak se ještě zmíníme, podle bučovických kostelních účtů patřil Crha k onomu procentu kantorů, kteří měli v držení nějaké polnosti, ať obecní či farní (u Antonína Soukupa nebylo toto dokázáno). Václav Crha zemřel 3.4.1786. Ještě za rektora Soukupa se v Bučovicích 16.12.1748 narodil Josef Leopold Pinda (psáván i Binda). Po smrti otce (†5.4.1763) odešel i s matkou z Bučovic a objevuje se roku 1772 jako učitelský pomocník v Postřelmově. Na tzv. hlavní škole v Uničově (Mähr. Neustadt) složil 3.6.1776 učitelskou zkoušku a učil v Postřelmově do roku 1786, kdy se vrátil do Bučovic. Službu učitelskou a varhanickou zde vykonával plných třicet pět let, do července 1821. Podle množství hudebnin bučovického kůru zachovaných z Pindovy éry bychom mohli usuzovat, že za něj došlo v Bučovicích k menšímu boomu provozování chrámové hudby. Vysvětlení, proč nebylo nalezeno více hudebnin svědčících o hudební kultuře starší doby však může být i jiné už jen proto, že časové spektrum hudebnin mnohých ostatních kůrů je přinejmenším velmi podobné. Až do začátku 19. století, kdy se zejména mezi intelektuály začaly objevovat historizující tendence, se nejen s notami, ale i například s literaturou nebo korespondencí, jež přestala být aktuální, zacházelo většinou velmi macešsky. Stačí vzpomenout osud majetku literátských bratrstev po jejich zrušení Josefem II. po roce 1785, kdy se zejména skvostné kancionály v lepších případech rozprodávaly za několik krejcarů. Náš přístup k těmto hudebninám by tedy neměl být formován soudem, že jsou zde proto, že před nimi na kůru nic nebylo, ale jednoduše proto, že starší, už nepoužívané tituly bývaly například poskytnuty kupcům na balení zboží, či přímo posloužily na podpal (ještě koncem 18. století se téměř výhradně hrála "moderní" hudba, ne starší dvaceti let !). Počátkem roku 1821 se učitel a varhaník v Uherském Ostrohu František Obdržálek (*15.11.1788 Bučovice) začal zajímat o místo bučovického rektora. Ve své žádosti ze dne 12.4.1821 uvádí, že více jak 70letý Pinda už není schopen plně zastávat tak náročné místo a on sám má v Bučovicích nějaké polnosti. Dnes by toto počínání mohlo být hodnoceno jako nemorální, ale tehdy byli lidé v některých věcech pragmatičtější. Je velmi pravděpodobné, možno říci téměř jisté, že situaci v Bučovicích znal František Obdržálek od svého staršího bratra Josefa, jenž byl v té době v Bučovicích farářem. - Začátkem školního roku 1821 byl skutečně ustanoven bučovickým učitelem a varhaníkem. 11.2.1826 (Josef Pinda zemřel 27.6.) byl oceněn dekretem vzorového učitele. V roce 1828 žádal František Obdržálek, aby mohl stejně jako jeho předchůdce užívat z titulu varhaníka část farních polí. Konsistoř si vyžádala posouzení od ždánického děkana Augustina Kupky, jenž v několikastránkovém rozkladu z 24.7.1828 podal vyčerpávající vysvětlení jak se ukázalo, poněkud složitějšího případu. Musel pátrat ve farních dokumentech až k roku 1763, kdy byl bučovickému varhaníkovi pronajat kus pole zvaný Padělek a r. 1779 ještě další, menší kus. Václavu Crhovi byl Padělek pronajat již po smrti Soukupově. Používání polí však nemělo žádný vztah k jeho pozdější službě varhaníka, ale vázalo se k němu jako k osobě pověřené vedením kostelních účtů. Právní zápletka byla způsobena až přenesením pronájmu na Josefa Pindu jako varhaníka, ačkoliv si kostelní účty tehdejší farář Petr Jiříček vedl sám. Ten tedy pronajal pole o vlastní újmě a těžko říci, zda sám věděl, že není v právu. Od roku 1820 měl Padělek v držení farář Josef Obdržálek a rok poté jeho bratr František užíval pole obě. Je možné, že obyčejná lidská závist zpochybnila zvykové právo držby a tak došlo až k úřednímu šetření. Bohužel to podstatné - rozhodnutí konsistoře - chybí a jen podle nepřímých důkazů můžeme vyvodit závěr, že byl zachován status quo. František Obdržálek byl bezesporu vynikající postavou hudebního života významu více než lokálního. Jeho zásluhy o zvelebování chrámové hudby byly oceněny neobvyklou poctou. 13.7.1844 byl jmenován čestným profesorem Ceciliánského hudebního spolku v Římě. - Týden nato se stal v Bučovicích členem spolku pomologického. - Podle školní kroniky "účinkoval v Bučovicích blahodárně byv všeobecně ctěn a milován po 28 let". Zemřel 11.10.1849. Situace Františka Procházky je srovnatelná se situací Antonína Nováka ve Vyškově nastupujícího po Janu Bobrovském. Vynikající hudebník se ujal kůru přivedeného už jeho předchůdcem na vysokou úroveň, kdy hudebníků, zpěváků i dorostu měl dostatek. Narozen 10.7.1817 v Dambořicích učil tam od září 1833 jako pomocník svého otce, od 3.4.1840 jako samostatný učitel. Příchodem do Bučovic dostal jeho život nový rozměr a rozlet. Během krátké doby dostal několik pochvalných dekretů, 6.5.1852 byl jmenován vzorovým učitelem. S jeho jménem je spojena snad nejvýznamější událost hudebního života Bučovic - po založení spolku Hvězda se stal jeho prvním sbormistrem. Z jeho žáků vynikl ve světovém měřítku Artur Nikisch, pozdější dirigent lipského Gewandhausorchestru. František Procházka se dočkal ocenění i jako učitel a občan. 30.9.1872 byl jmenován nadučitelem a 6.12.1874 jej obecní zastupitelstvo zvolilo čestným občanem Bučovic. - Od začátku roku 1883 si vzal zdravotní dovolenou, v říjnu přešel do pense. Zemřel 24.10.1884. František Procházka byl v Bučovicích poslední výraznou rektorskou postavou. Nadučitel Alois Pobucký (*1852 Velké Jestřebí) přenechal službu v kostele svým podřízeným. Působení syna Františka Procházky Jana (utonul r. 1891 při koupání v Litavce) bylo ve srovnání s otcem pouhou epizodou, ale jeho kolega učitel Ludvík Raimund Pazdírek (1850-1914) se do hudebních dějin Bučovic zapsal vytvořením a několikaletým vedením pěveckého sboru ve Spolku katolických tovaryšů, vzniklým v roce 1890. Rovněž učitel chlapecké obecné školy František Šperka (*1853 Bučovice) jako sbormistr Hvězdy přispěl značnou měrou k rozvoji hudebního respektive sborového života v Bučovicích. Alois Šlesinger, (*1.5.1872 Slavkov †17.5.1950 Bučovice) nastupující v roce 1893, už zastával, obdobně jako Karel Šerý ve Slavkově, pouze službu ředitele kůru a varhaníka, spadá tedy do jiné kapitoly hudebních dějin. Prameny, literatura: MZA Brno B 1 Guberniu kart. 1616, Verzeichniß der Landschulmeister, welche für Landmusterschulen tauglich sind in der Ordnung nach ihren Fähigkeiten - 1780; MZA fond B 1 Gubernium kart. 1617-1620; fond B 12 kart.1 fol. 39, kart. 19 fasc. 374 B 16 kn. 426 Děkanská matrika Bučovice 1804; E 67 kn. 12457, matrika †Bučovice Tom. II. 1786- str. 51; ZAOO fond AO sign. A 15/7-1c kart. 242; Universita Olomouc i.č. 54 kn. 6 Matricula universitatis Olomucensis 1723-1855; SOkA Vyškov, Školní kronika Bučovice; Školní schematismus pro Moravu 1892, Brno 1892; Hlaváček Petr, Kantoři na Vyškovsku, Vyškov 2004; Obsah |
