|
Bílovice nad Svitavou (soudní okres Brno-okolí, okresní hejtmanství Brno) R. 1793 přišel do Bílovic František Hönig, který zde zdědil chalupu č.5. V c.k. sirotčinci se naučil vedle obuvnického řemesla i číst a psát. Jako tovaryš procestoval různé kraje. Složil učitelskou zkoušku a dostával od sousedů malou odměnu v naturáliích i penězích. 
Přes úsilí obce i obřanského faráře pozořická správa panství v Bílovicích školu nevystavěla. A tak nový učitel
Jan Částka zase učil po chalupách (1811). Byl synem ochozského učitele. Za napoleonských válek
se v rakouské armádě zúčastnil bojů u Lipska. Vrátil se do Bílovic a r. 1826 vystavěl rodný domek
(č.75 v Husově ul.), který se tak stal první školní budovou v Bílovicích. Zadlužení splácel z nájemného,
které dostával za učebnu. „… Aby jen bídný živoz uhájil, nucen byl posílat ženu svou s nůšemi dříví do Brna“
a tak mu sousedé za zvonění klekání přidali po pecni chleba a dvou koláčích. Při knížecím honu si vyprosil
1 sáh dřeva. Přilepšil si také převzetím dvojčat z nalezince za 8o zlatých ročně. R. 1834 uzavřel učitelský mládenec Jan Langer smlouvu se starým učitelem Tomášem Brabcem, že za něj převezme vyučování a bude mu poskytovat 2/3 služného. Jan Langer se stal v Bílovicích učitelem na celé čtvrtstoletí, ale škola se stále stěhovala, protože noví majitelé budov pořád zvyšovali nájemné. R. 1845 postavila obec dům, ve kterém umístila i školui (Tyršova 78). Nový učitel František Tručka se r. 1859 přistěhoval již do něj. Ze stovky dětí ve věku 6 – 15 let jich navštěvovalo školu 80. Učitel zemřel na tyfus a jeho syn se stal obětí cholery v r. 1866. Po prusko-rakouské válce působil na škole poprve řádný absolvent učitelského ústavu Jan Pernica. V r. 1869 byla škola vymaněna z dozoru církve a podřízena státním úřadům. Po smrti Jana Pernici (1889) byl na nadučitelské místo vypsán konkurs s vědomím, že bude působit v nové budově. Od r. 1890 řídil Bílovickou školu Josef Tepera, který toto místo získal v konkurzu mezi dvaceti dalšími zájemci. Po něm pojmenovala v době mezi dvěma válkami obecní rada jednu z bílovických ulic a z jeho pera pochází většina citací ze starší doby a tak se nám jako zakladatel školní kroniky představil živě a osobitě jako bystrý a pečlivý pozorovatel z dob, které již sám nepamatoval. Prameny a literatura: Obsah |
