|
Běhařovice (soudní okres Hrotovice, okresní hejtmanství Moravský Krumlov) 
Původní kostel sv. Václava ze 14. století vyhořel 1577, znovu 1826 a ještě byl vyrabován Švédy, zbořen 1802
a stavební materiál posloužil při stavbě školy. Evangelický pán Běhařovice Georg Christoph Teufel
nechal 1596 postavit kostel Nejsv. Trojice, který se posléze stal farním. Do roku 1899 byly
v kostele varhany dnes již neznámého autora a neznámé dispozice, pak Jan Mudroch z Tišnova postavil
19rejstříkový nástroj, který v 50. letech prošel geberální opravou.Již v letech 1718-1764 působil v Běhařovicích Václav Bobek a po něm v letech 1764-1774 Maxmilian Protivínský z rozvětvené kantorské rodiny, působící na jižní Moravě po čtyři generace, který své štěstí nakonec našel v Trstěnicích. Tavíkovický vrchní při první akci, zjišťující v celé říši jazykové vybavení učitelů elementárních škol, uvedl 19. srpna 1770, že se v Běhařovicích vyučuje pouze česky. Po Maxmilianu Protivínském následoval nejpozději v roce 1777 blíže neznámý Jan Jiří Elis, toho roku zkoušený pro službu na normalizovaných školách ve Znojmě a zachycuje jej ještě tabelární přehled v roce příštím. V roce 1779 nastoupil František Křivan (v Běhařovicích psán Skřivan), ale již třetí rok odešel do Třebíče. Zkoušen byl 25. 6. 1776 ve Znojmě a co se týkalo jazykové vybavenosti, byl zařazen mezi mezi jazykové utrakvisty, čili schopen vyučovat oběma zemskými jazyky, v praxi ale hovořil jen moravsky. Matěj Štěpánek přišel do Běhařovic již s 20letou praxi v Biskupicích, učil schopné děti hudbu a zemřel na blíže neurčenou horečku. Jeho syn Tomáš v roce 1839 službu opustil (po smrti své ženy (1847) se ještě jako 74letý znovu oženil). U Václava Klímy, dosud pomocníka někde v Čechách, se presentující vrchnost netrefila. Již v listopadu toho roku se měl odehrát první exces kvůli alkoholu a poté události nabraly tak prudký spád, že již v říjnu příštího roku se všichni nadřízení shodli, že u něj není možné očekávat nápravu, takže byl zcela zbaven služby. Nahradil jej Cyril Schüller (za manželku pojal Kateřinu, dceru želetického purkrabího Anselma Schreibera), bohužel ne nadlouho, již jako 41letý podlehl střevnímu zánětu. Patrně posledním rektorem, působícím ve škole i na hudebním kůru, byl Karel Netolička, jenž své povinnosti vykonával nadmíru svědomitě; v roce 1860 obdržel guberniální pochvalný dekret, 1862 dekret potvrzovací, který představoval jakousi definitivu ve státní službě a byl důležitou součástí žebříčku pozitivní stimulace a odměn v kantorské službě. Měl pečovat o pěstování liturgické hudby v celé farnosti. Službou v Běhařovicích prošla celá řada školních pomocníků, kteří zde získávali cenné poznatky a zkušenosti, později uplatňované ve vlastní samostatné praxi. Známe jen některé: 18.10.1810-1814 sem byl přidělen Tomáš Vybíral, pozdější rektor v Blížkovicích, který se zasloužil do rozmnožení tamnější hudební sbírky a jehož zásluhy nakonec ocenil císař stříbrným záslužným křížem. 1.11.1814-1816 pokračoval Václav Severin, jenž měl mimo varhany ovládat i všechny smyčcové i dechové nástroje. 1815 se krátce mihl Jan Erban, zdatný hudebník, ale pro nedbalost byl nakonec ze státní služby propuštěn. Místní rodák Matěj Štěpánek zde byl ustanoven 19. srpna 1825 a teprve k 1.12.1843 postoupil na samostatné místo v Překlášteří. Již od roku 1835 byl Tomáš Štěpánkovi jako druhý pomocník přidělen František Matěj Tručka, jenž po 15 letech přešel do Tasova, odkud 1856 získal samostatné místo ve Velešovicích. Z následujícího roku pochází zpráva, že zpíval tenor a ovládal všechny hudební nástroje. Obsah |
