Zpět

Staré Hobzí (něm. Althart, soudní okres Jemnice, okresní hejtmanství Moravské Budějovice)

Kostel Nanebevzetí Panny Marie a sv. Ondřeje ve Starém Hobzí Farní kostel Nanebevzetí Panny Marie a sv. Ondřeje je zmiňován již ve 12. století.
V polovině 17. století měla škola vlastní budovu a na rozdíl od mnohých jiných byla již krátce po třicetileté válce v provozu.
Podle školní kroniky byl ve Starém Hobzí od poloviny 50. let 17. století Zacharias Schneider, jenž měl odejít neznámo kam. Jeho nástupcem se měl stát Zacharias Johann Straßgütl, jenž byl v místě usazen již počátkem 50. let a rektorskou službu po odchodu Schneidera zastával až do své smrti (1692). S ohledem na zápis v úmrtní matrice, že byl služebníkem kostela 40 let (možných je i 50, číslice není jednoznačná), lze vyslovit prakticky přesvědčení, že výše zmíněné osoby tvoří vlastně jednu reálnou, neboť příjmení v té době nebyla ještě ustálena a zapisovaný Schneider byl prostě krejčí a učitel, což bylo po staletí běžným jevem.
Lorenz Weikmann pokračoval do roku 1707, načež patrně resignoval a v matrikách se jako kmotr objevuje ještě v roce 1711. Ferdinand Karl Beer (také Peer, Böhr) se ve Starém Hobzí zdržel jen do roku 1713 a Martin Anton Dobrian do roku 1719, než získal místo v Havraníkách. Ani Johann Spatzierer nezůstal dlouho - v roce 1722 odešel do Cizkrajova. Další tři roky zde zanechal stopu jeho nástupce Adalbert Karl Reininger.
Gregor Tietzer *Nové Sady (dříve Nová Ves, Neustift) byl synem cizkrajovského a posléze novosadského rektora Martina (-1665-70- Cizkrajov, -1672- Neustift); do roku 1729 byl rektorem v Nových Sadech po otci a pak do roku 1733 ve Starém Hobzí. Službu poté převzal jeho bratr(?) Franz Johann Tietzer ale již po dvou letech mizí z pramenů. Anton Geiger z Prosiměřic odešel v roce 1746 do Dešná (Döschen), kde se uvolnilo místo po Ant. Schildnerovi a 1765 komutoval do Českého Rudolce. Na jeho svatbě v roce 1744 ve Starém Hobzí mu byl za svědka jemnický rektor Matěj Marsch. Johann Schindler působil v letech 1746-1747 v Dešné, načež byl přesazen do Hobzí, ale již dva roky nato vzal zavděk službou jinde. Johann Michael Straucher, dosud Dešné, setrval ve Starém Hobzí až do své smrti (1777) Uvolněné místo získal novosadský pomocník Franz Černy z Římova. Podle mnoha jiných případů lze analogicky předpokládat, že mu k tomu pomohl sňatek se Straucherovou dcerou Rosou, ale přímé doklady zatím nebyly nalezeny. Po Czerného smrti (1824) byl provizorně ustanoven místní rodák Andreas Bastl, dosud pomocník v Čule, jenž nakonec získal jmenování definitivní. Koncem školního roku 1872 odešel na odpočinek, jehož ale téměř neužil, neboť zemřel již v listopadu téhož roku. Mathias Karpischek z Chlumu pocházel z kantorské rodiny (jeho otcem byl chlumský kantor Josef Karpischek). Krátce po ustanovení do Starého Hobzí byl v důsledku rozšíření školy jmenován nadučitelem a v této funkci po 20 letech odešel na odpočinek. Století uzavřel Johann Schindler (*1866), jenž odešel do penze 22.2.1901.

Prameny:

MZA fond B 1 kart. 1616 fol. 110, 825; kart. 1617 fol. 911; kart. 1618 fol. 1167; kart. 1619 fol. 576, 973;
                  B 14 kart. 1699 fol. 849; kart. 1723 fol. 412-418; kart. 1724 fol. 504; kart. 1738 fol. 1017;
                  E 82 kn. 2897;
SOkA Jinřichův Hradec, školní kronika Staré Hobzí 1919-29;
Učitelské listy 1873/16 z 19.4.1873 str. 256;

Obsah