|
Slezské Rudoltice (něm. Roßwald, soudní okres Osoblaha, okresní hejtmanství ) 
Zatím nejstarším pramenně doloženým rudoltickým rektorem je Martin Franz Kilian, jenž zde zemřel 14. února 1662. Johann Kilian, s největší pravděpodobností
jeho syn, pokračoval jen 16 let († 22. 9. 1678).Poněkud záhadnou osobou zůstává Friedrich Morgenbesser, kterého v pramenech nacházíme v letech 1705-1725. Nemáme žádné zprávy o tom, odkud přišel, ani kam se po dvaceti letech poděl. Jméno Morgenbesser však nese jedna z prvních fundací z roku 1767, která pamatovala i na kantora. Nevíme, zda Johann Georg Klinger byl jeho přímým nástupcem, jako Ludirector vystupuje v pramenech až v roce 1739, o rok později Ludi Magister. Pocházel z českých Sudet (aus deütsch Böhmen gebohren). Po jeho smrti byl do Rudoltic přijat SchulMeister Johann Anton Böhm, jenž po pěti letech postoupil do Albrechtic a na jeho místě se objevuje dosavadní služebník a hudebník (hlavně trubač) zámecké kapely hraběte Hodice Ignác Palme. Bohužel již v roce 1755 umírá a tak byl do služby rudoltického rektora přijat Johann Josef Theiner. V roce 1762 odešel do Bohušova. Nejspíš již tehdy rudoltickou službu získal Franz Josef Brieger. Podle záznamu v úmrtní matrice měl mít v té době asi 24 roky, ovšem pokud byl skutečně místním rodákem, měl jen 17 let, což v té době nebylo zcela ojedinělé. Po jeho postupu do Bohušova v roce 1772 bylo místo rudoltického rektora svěřeno rodákovi z dolnorakouského Mödlingu, dosud činného v hraběcí kapele Heinrichu Schönovi, jenž byl zároveň varhaníkem v pěti obcích panství a děti mimo základní předměty učil také zpívat, hrát na housle a klavír. Z jeho doby známe prvního pomocníka (Praeceptor Scholae Roßwaldensis), kterým byl kolem roku 1773 Franz Francke, snad ze Skorošic. Nejpozději v roce 1780 se na místě rudoltického rektora objevuje místní rodák Anton Neugebauer. Koncem století ale mizí neznámo kam a můžeme se jen dohadovat, jestli je totožný s rektorem stejného jména, v letech -1810-1838- v Osoblaze. V roce 1799 sem byl přijat Karl Hofmann, který v roce 1809 odešel do Jindřichova a krátce nato místo získal zeť rektora v Pitárném Antona Rottera Josef Glatzel, jenž Slezským Rudolticím věnoval zbytek svého života – celé 44 roky. U něj mám opět zprávy o pěstování hudby a známe dokonce jména několika jeho pomocníků: -1828- Antona Breyera, 1844 Antona Fitzkeho, 1844- Ignáce Glatzela, 1846 Johann Göbela a 1850 Johanna Kolbeho (*1829?). Josef Glatzel byl velmi činorodým hudebníkem a nejspíš i hudebním skladatelem, jeho rukopisy tvoří převážnou část dochovaného torza rudoltického hudebního archivu. Ze 40. let je dochován unikátní tabelární přehled pokrytí rudoltického panství elementárními školami, kde své místo našla zmínka o tom, že Josef Glatzel každý den jednu hodinu věnoval několika nadaným dětem ve výuce chrámové hudby (Kirchenmusikschule). Po Glatzelově smrti (1855) ve výběrovém řízení vyhrál Josef Skalla z Louček, za něhož byl od roku 1858 pomocníkem syn arnultovického rektora Eduard Nistler. Snad již po Skallově smrti (1862) nastoupil do Rudoltic liptaňský rodák Albert Wotke, kterého v 80. letech nahradil patrně poslední rudoltický rektor Johann Wannasky, rodák z Oder. Po jeho smrti (1935) nastoupivší učitel nebyl ochoten převzít chrámovou službu a od té doby u rudoltických varhan zasedali jen hudebníci amatéři, většinou rolníci z blízkého okolí. Obsah |
