Zpět

Slavkov u Brna



Kostel Vzkříšení Páně ve Slavkově Farní kostel Vzkříšení Páně byl dostavěn v roce 1789 po 30 let trvajícím provizoriu, když byl původní kostel P. Marie a sv. Jakuba pro zchátralost zbořen, ale místo stavby kostela nového byly bohoslužby téměř dvě generace odbývány v maličkém špitálním kostele sv. Jana Křtitele.
Vlastivěda jmenuje jako prvního z pobělohorských slavkovských rektorů Tomáše Stupavského, a to pro léta 1647-1664 (28.9.1648 se mu narodil syn Michael, 2.2.1652 Jiří). S druhým datem ale koliduje zápis na přídeští slavkovské matriky: "Anno 1661 Die 2. Juli In festo Visitationis B. V. Mariae V hodinu druhú popoledni jsou utopeni dva spoluučedlníci zednického řemesla v rybníku u města Slavkova, pro památku sem jich tuto zapsal. Škaretka kmotrem 1661 Grego[rius]: Franziskus Škaretkovicz Rector natenčas Města Slavkova." Řehoř Škaretkovič figuruje i v zápise o křtu z 19.3.1661, svého syna Pavla Františka, narozeního Zápis o křtu Škarotkova syna Pavla Františka 16.1.1658, nechal pokřtít 20.1. Můžeme tedy dojít ke kompromisu, že Řehoř Škaretkovič (Škaretka, Škarytka) se stal nástupcem Tomáše Stupavského nejpozději koncem roku 1657. Varhany v kostele Vzkříšení Páně ve Slavkově Tím ale nezodpovíme otázku, kdy svou službu zastával rektor Zelinka, jehož manželka Eliška šla ve Slavkově za kmotru 15.7.1659 tedy půl (Elisabet Zelinkova Rectorka Austerlicensis), druhého roku po záznamu narození syna Řehoře Škaretkoviče - Škaretky (u něj obdobně poznamenáno Rector illo tempore Austerlicensis).
Pro několik let po roce 1684 je zde prokázáno působení Jana Píska. V pozůstalosti slavkovského děkana Jiřího Stivara z roku 1690 je položka o dluhu Ludirectora Jana Osvalda, ale zatím nebyly nalezeny důkazy, že by měl být rektorem slavkovským.
Po Janu Pískovi najdeme ve Slavkově v únoru 1697 Josefa Františka Slavíčka, jenž nejpozději v roce. 1706 odešel do Vyškova. Pro léta 1709-1731 je ve Slavkově prokázán Ludi Rector et Organista Ecclesiae Austerlicensis Jiří Cutius.
Zápisy o obnovení Bratrstva Nejsvětější Trojice ve Slavkově pocházejí až z let 1744 a 1752. Vicesekretářem bratrstva je zde jmenován "Mnoho Waženy Pan Ludwik Bartolomieg Ledeczky Chrámu Páně Slavkovského Představený varhaník a školní Rector". Zápis o obnovení bratrstva byl nejspíš vyhotovován na časové údobí dopředu, neboť Ludvík Ledecký již 11.1.1752 zemřel. Slavkovským rektorem byl nejpozději od roku 1737. Následoval Bernard Ignác Němec, doložený jistě zatím do roku 1761 a od roku 1765 do smrti Karel Šulista. Slavkovská škola byla tehdy celkem v dobrém stavu, což bychom mohli ve srovnání s mnohými jinými v blízkém i vzdálenějším okolí považovat za výjimku.
Slavkovská školní fase z roku 1770 Teprve po Šulistově smrti mohl nastoupit školním protokolem a následně literaturou o deset let dříve zmíňovaný Jan Stránský. Jeho kvality byly nesporné, ve vizitačních protokolech je pouze chválen. Na seznamu navržených vzorových učitelů z roku 1780 (byla o něm řeč v souvislosti s bučovickým Václavem Crhou) je Stránský uveden na 11. místě, tedy ve skupině dobrých. Titul vzorového učitele nezávisel ovšem pouze na jeho schopnostech. Při posuzování, komu titul přidělit, neboli kterou školu postavit vzorem, hrály roli i další okolnosti. Tak o rok později (1781) bránilo ve jmenování vzorovým učitelem v Bučovicích a Miloticích stáří tamějších učitelů Václava Crhy a Matěje Slezáčka a ve Slavkově přes uznané kvality učitele i katechety byla vadou na kráse školy zase příliš malá učebna. Proto byla slavkovská škola přiřazena na seznam doporučených spolu se školami v Bučovicích, Lomnici, Veselí, Vsetíně a Židlochovicích, v nichž měly být učebny zvětšeny nebo přistaveny nové, zatímco v Bílovicích, Bystřici nad Pernštejnem a Vizovicích byly podmínky uznány za dostatečně příkladné . Slavkov nakonec podmínkám nejspíš vyhověl, protože Jan Stránský skutečně titul Musterlehrer s právem výuky a zkoušení kandidátů učitelů triviálních škol získal. Z fase z 10.9.1773 vyplývá, že prakticky každý den odpoledne vyučoval děti hudbě. K učení a pravděpodobně i v kostele měl k ruce dva pomocníky, znichž jedne obstarával hru na varhany.
V roce 1784 byla postavena nová škola v Zahradní ulici č. p. 103. Po Stránského smrti (21.4.1810) přišel do Slavkova s patnáctiletou praxí v Novém Rousínově Jiří Myslím (Mislim), otec pozdějšího slavkovského faráře Františka Myslíma. V archivu konsistoře je zachována jeho žádost o potvrzení jmenování knížetem Kounicem a ustanovení učitelem ve Slavkově ze dne 18. května 1810. Myslím působil ve Slavkově přes 18 let, zemřel zde 17.1.1829. O měsíc později, 17.2.1829 žádal o toto místo Damian Hrbáček, soukromý učitel klavírní hry v Brně (*20.6.1797 Hulín ) a uváděl, že byl 2 roky školním pomocníkem v Hulíně, pak 3 roky na městské škole v Holešově, kde další rok postoupil na místo učitele, načež byl ustanoven holešovským varhaníkem a po 10 letech odešel do Brna hledat štěstí jako soukromý učitel klavíru. Když místo ve Slavkově obdržel, setrval na něm až do rušného roku 1861.
Tehdy po dvouletm jednání vyhovělo c. k. místodržitelství slavkovské obci a povolilo zřízení samostatné 4třídní hlavní školy. Bylo ustanoveno, že varhanickou službu bude nadále zastávat podučitel farní školy. V té době se podařilo Damianu Hrbáčkovi domluvit si náhradou za sebe Josefa Sobotku (*1821 Mezeříčko) z Březí u Velkého Meziříčí, neboť s výměnou obou to po dlouhých tahanicích nevypadalo dobře už jen kvůli Hrbáčkovu věku a zdraví. Jednání o tom se táhla stejně dlouho jako povolování zřízení hlavní školy - téměř dva roky a muselo Hrbáčka notně znechucovat, jak vyplývá z jeho opakovaných žádostí o výměnu či penzi blokovanou mu slavkovskou městskou radou. Nakonec Damian Hrbáček v létě 1861 odešel a Josefu Sobotkovi bylo 17.11.1861 přiznáno 200 zlatých ročně za místo regenschoriho. Po dvou letech se ale místa vzdal a odešel na Fryšavu. Rektorem se pak stal provizorně podučitel Jan Belatka (*16.6.1832 Pavlovice u Jimramova †18.6.1908 Kroměříž) a v letech 1867-1870 provizorně podučitel Josef Petzný. Už rok předtím byl vypsán konkurs na místo slavkovského varhaníka a na upozornění svého faráře se přihlásil Josef Šerý z Valašských Klobouk, absolvent tříletého varhanického kursu ve Vídni. V roce 1871 si otevřel vlastní hudební školu a převzal vedení slavkovského kůru. Jelikož se však mimo kostel věnoval pouze výuce hudby, nemůžeme jej už chápat jako postavu kantorskou.
Mimo školu němčanskou byla slavkovskou filiálkou i škola v Hodějicích, kde již v roce 1788 je budova popisovaná jako stará. Od začátku toho roku zde učil 44letý Antonín Ambroz za služné 68 zl. 12,5 kr. V létě se ovšem věnoval svému řemeslu neboť všechny z jeho 65 školou povinných dětí byly tehdy více potřebné doma při polních pracích.

Prameny, literatura:

MZA fond B 1 karton
                  B 12 karton
                  F 11

Obsah