|
Nížkovice (soudní okres Slavkov, okresní hejtmanství Vyškov) 
Nížkovická obec potvrdila liechtensteinské vrchnosti již 14.6.1717,
že má vlastního učitele, jenž za každé z 30 školu navštěvujících dětí dostává týdně 2 krejcary. Byl jím ještě
v roce 1720 Josef Schulz. V letech 1727-1728 nechal Josef Jan Adam kníže z Liechtensteinu postavit nový kostel,
jeho syn Jan Nepomucký Karel 1734 novou školu. Josef Zbořil (*1716 Kozlany), jehož příchod udává školní kronika
na rok 1746 , přišel nejméne o rok dříve (5.11.1745 se mu zde narodila dcera Anna Magdalena) a určitě hrál na nové varhany.
Zemřel 16.6.1793. Antonín Šebetovský byl roku 1796 přeložen do Ochozu, František Havlíček zemřel již 32letý
30.5.1806 a vysokého věku se nedožil ani František Antonín Bárek z Dražovic (*1769), jenž zde zemřel 21.4.1810.
Na jeho místo se mezi šesti kandidáty hlásil i Martin Hrachový tehdy v Kobeřicích, Vojtěch Frula z Bošovic
a Josef Odl, tehdy ještě pomocník v Pozořicích. Vybrán byl násedlovický pomocník Tomáš Otmanský (*1784 Drnovice).
Po jeho smrti (20.2.1829) byl zájem o místo ještě větší, přihlásilo se 10 učitelů. Nejlépe zapůsobil
Kajetán Ondráček (*19.9.1774 Moravské Prusy) tehdy v Kobeřicích. Při nástupu do Nížkovic měl již 54 roky a 6 let
nato (10.3.1835) zemřel. Podle faráře P. Antonína Rosenberga zůstalo místo z neznámých příčin další 3 roky
neobsazeno. Kronika udává pro tuto dobu Eduarda Mičku, ale to nebylo technicky možné (*1826 Komořany). Navíc
z fase z 16.6.1835 a z dochovaného návrhu okresního školního dohlížitele na obsazení školy po resignaci
Josefa Merlíčka (*10.2.1794 Archlebov) ze 7.7.1838 vyplývá, že to byl on, kdo ty 3 roky v Nížkovicích sloužil.
Pocházel z kantorské rodiny a podobně jako příbuzní ovládal řadu hudebních nástrojů (uváděl varhany, housle,
klarinet, flétnu, trubku a lesní roh).Od října 1838 do Nížkovic nastoupil Antonín Vlach, dosud učitel ve Větéřově. Ve své žádosti o místo učitele v Nížkovicích se zmínil, že ovládá hru na varhany, a to i podle takzvaného číslovaného basu. Toto umění předpokládá mimo manuální zručnosti i dobrou znalost harmonie a sluchovou představivost. Po hudební stránce a možná i ve vyučovacích předmětech na tom tedy nebyl špatně. Jiné to bylo s jeho zacházením s žáky. Na základě stížností Vlachova pomocníka v Heršpicích Františka Inčíka na rektorovo hrubé nakládání s dětmi se postupně rozběhlo vyšetřování. Jeho část strávil Vlach dokonce ve vězení. Byl nakonec suspendován a odešel do Slavkova, kde vlastnil dům. Za Vlachova rektorování byly v Nížkovicích v roce 1847 postaveny nové 9rejstříkové varhany z dílny novoměstského Františka Svítila staršího za 349 zlatých konvenční měny, které již v roce 1869 opravoval brněnský varhanář Filip Komínek. Po Vlachově suspendování byl létě 1854 vyhlášen konkurs na místo nížkovického rektora, k němuž se hlásil i Jan Hönigschmied z Drysic, Blažej Procházka z Kobeřic a syn komořanského Karla Mičky Eduard, tehdy pomocník v Heršpicích, jenž byl po Vlachově suspendování ustanoven nížkovickým provisorem. Přijat byl bošovický učitel František Malík (*29.1.1798 Vranovice u Prostějova). Byl synem kantora a od r. 1815 učil v Moštěnicích, Cholině, Ostrově, Senetářově, Bukovince, od r. 1831 v Bošovicích, nikoli Bučovicích, jak píše A. Rosenberg. Zemřel v Nížkovicích po sedmi letech práce 2.3.1861, 63letý. Sedm měsíců obstarával službu provizorně Karel Soldán (*1828 Drysice) a 20.9.1861 přišel ze Sudic u Náměště Jan Kočí. V září 1881 se odebral na odpočinek a zemřel v Nížkovicích 26.6.1883. Pozdější pisatel kroniky o něm napsal: "Byl to dobrý, hodný stařeček". Dekretem z 5.9.1881 byl do Nížkovic přidělen Konstantin Hill, ze Staré Bělé u Místku, do té doby nadučitel ve Staříči. Po dvou letech postoupil do Křižanovic. Jan Procházka (*1858 Račice) působil v Nížkovicích do roku 1888, než převzal školu v Brankovicích. Po provizoriu Čeňka Kříže přišel z Hostěnic Karel Krampl (*1859 Pustiměř), jenž se po postavení nové dvoutřídní školy stal jejím prvním správcem. V roce 1894 odešel do Kobeřic k Janu Procházkovi a století uzavřel Petr Šnedar (*1859 Želeč), jenž se roku 1905 odstěhoval na odpočinek do Králova Pole . Prameny a literatura: Školská fase Nížkovice 1770, MZA Brno fond B 1 sign. S 293/2-8; Školní kronika Nížkovice, SOkA Vyškov; Školní schematismus pro Moravu 1892, Brno 1892; Učitelské listy 37/1881 z 10.8.1881; Rosenberg Antonín: Nížkovice; Obsah |
